HOMILIE: Bůh je tak blízko, že ho můžeme přehlédnout

Vydání: 2021/19 Májová i se svatým Josefem, 4.5.2021

Chtěl bych položit jednu otázku: Chcete být šťastní, chcete prožívat opravdovou radost? Co je to za hloupé vyptávání? – řekne si nejeden čtenář. Vždyť každý chce být šťastný a radostný. Je to tak. I já chci být šťastný a radostný. Skoro bychom mohli říct, že takové vyptávání je zbytečné.

Jenže další moje otázka bude směřovat k původu této radosti: Kde hledáme toto štěstí? Někdo si může říci, že bude šťastný, když bude mít hodně peněz, když bude zdravý, když ho všichni budou mít rádi, když si ho druzí budou vážit. Každý z nás má svou představu, jak může být šťastný a radostný.

Evangelium šesté neděle velikonoční však nabízí ještě jeden recept na štěstí či radost: „Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná.“

Nejdůležitější jsou poslední slova. Bůh nám nabízí plnou radost, nejen částečnou či chvilkovou. A co pro to můžeme udělat? První úkol je, abychom uvěřili, že Ježíš chce, abychom byli šťastní už zde na zemi a jednou v nebi. Kristus nám připomíná, že můžeme být opravu šťastní, když budeme žít s Bohem, když budeme žít podle jeho vůle. Jedna z věcí, která z nás může udělat radostné lidi, je Ježíšem nabídnuté přátelství. Je to přátelství, které nemůže zde na zemi nikdo jiný nabídnout, protože je jiné, než je to lidské. Jistě máte zkušenost, že někdy jste byli zklamáni někým, koho jste pokládali za svého přítele. Možná jste si pak řekli, že to vlastně nebyl přítel, že ten člověk se tak jenom tvářil, protože z vašeho přátelství „něco měl“.

Jedna farnice, která onemocněla leukemií a musela být často v nemocnici, si jednou postěžovala, kolik jí tato nemoc vzala přátel. Jak někteří lidé, s nimiž se vídala, se už tak často neozývali a s některými úplně ztratila kontakt. V jednu chvíli se cítila zrazena a sama. Jak se říká, pravý přítel se pozná podle toho, že je nám nablízku především ve chvílích, kdy prožíváme něco těžkého, potřebujeme pomoc. Právě takové přátelství nám nabízí Ježíš – a to všem bez ohledu na to, jestli na ně odpovíme a přijmeme je.

Jistě jste někdy měli touhu stát se přítelem někoho, koho znáte či potkáváte. Stejnou touhu má chlapec, který se zamiluje do krásné dívky. Udělá všechno možné, jen aby si ho všimla a aby se stal jejím přítelem. I Bůh je do nás zamilován a nabízí nám své přátelství. I on dělá vše možné, abychom si všimli jeho lásky, jeho přátelství k nám. Dokonce říká: „Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“ To znamená, že Bůh není vzdálen, nýbrž naopak – je tak blízko, že ho někdy můžeme přehlédnout.

P. PETR CVRKAL SDB, Kazanlak, Bulharsko

 

 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Ostatní



Aktuální číslo 33 9. – 15. srpna 2022

Tisíce mladých lidí míří do Hradce Králové

Tento týden v Hradci Králové probíhá dlouho připravované Celostátní setkání mládeže, jež se koná jednou za pět let.

celý článek


Nechat se proměnit na Mladifestu

„Na dovolenou do vlastního srdce“ pozval papež František účastníky letošního festivalu mládeže Mladifest na známém hercegovském poutním místě Medžugorji.

celý článek


Je třeba, abychom je brali vážně

V salesiánské komunitě v Brně-Žabovřeskách se P. Libor Všetula věnuje mladým lidem už deset let.

celý článek


Kam kráčíš, člověče?

Kromě toho, že jsem knězem, jsou rána, kdy kolem druhé nebo třetí vstávám a jdu řídit autobus pražské MHD. Jsem člověk jako každý jiný.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay