HOMILIE: Boží království neroste z moci člověka

Vydání: 2021/24 Plzeňská katedrála se otvírá, 8.6.2021

Občas se nám může stát, že je toho na nás moc. Práce, vztahy, starosti, nemoci, a dokonce někdy i naše víra nám berou energii a jsme doslova vyčerpaní. Nevíme, kde vzít další sílu, zdá se nám, že jsme uvázli na nějakém mrtvém bodě a že ta naše životní cesta je prostě příliš těžká. Projevuje se to bezradností a ptáme se: „Co mám ještě víc dělat? Vždyť já už nemůžu.“ A Bůh mlčí.

Ježíš nám nenakládá další jho a povinnosti, ale ukazuje nám, že Boží království funguje na docela jiném principu. Boží království roste ne z moci člověka, ale z moci Boží. Naše cesta do Božího království není v první řadě o tom, co děláme nebo neděláme my, ale o tom, co s námi dělá Bůh. To, že člověk roste a zraje, to že sbírá zkušenosti a dokonce i to, že věří, je Boží zásluha. Proč je to tak důležité?

Boží mlčení rozhodně není Boží pasivita. I když neslyšíme jeho hlas, neznamená to, že by v našem životě nebyl přítomný a nepůsobil v něm svou mocí. Už jen to, že jsme, je důkaz, že nás miluje a že máme v jeho srdci pevné místo. Ježíš nás vykoupil na kříži a posílá nám Svatého Ducha, který je stále s námi, ať už ho vnímáme, nebo ne. Každý náš nádech a výdech je projev Božího působení.

Samozřejmě, musíme spolupracovat. Podobně jako půda, která má přinést plody. Musí být trpělivá – některé plodiny rostou několik měsíců, některé několik let. Člověk roste do nebe několik desetiletí. Nelze to urychlit, nelze najít nějakou zkratku, a dokonce některé fáze růstu přeskočit, i když jsou nepříjemné. Trpělivost je první důležitá vlastnost, kterou potřebujeme. Jak rádi bychom byli dokonalí hned teď, nemuseli bojovat s vlastní slabostí. Ale i tyto boje jsou naše cesta do nebe.

Druhou důležitou vlastností je čistota. Kdybychom do půdy vylili kdejaký odpad a jedy, přijde celá úroda nazmar. Pěstitelsky je nám to jasné, ale co v duchovním životě? Kolik toxických a škodlivých obrazů denně vpustíme do půdy našeho srdce, kolik zla, pomluv, hněvu otravuje naši duši? Jistě, zčásti se tomu nemůžeme vyhnout, ale zčásti ano. Kolik úplně zbytečných a negativních informací vpustíme do našeho nitra a pak se ještě divíme, že nám ta naše duše neroste.

Třetí a stejně důležitou vlastností jsou živiny. Půda může být čistá a trpělivá, ale bez živin plodit nebude. Čím jsou naše duchovní živiny? Ano, skutky lásky k Bohu a k bližním, modlitba jako rozhovor s Bohem, svátosti, Boží slovo – to jsou naše živiny, bez kterých to také nepůjde.

Ale přes to všechno je dobré nezapomenout na to nejdůležitější – jsme v Božích rukou. I když nejsme dokonalí a Božímu království to tady na světě moc neulehčujeme, jsme Ti, kdo jsou odkázáni ne na moc svoji, ale moc Boha.

P. ROBERT BERGMAN, spirituál Církevního gymnázia v Plzni
 

 


 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 6 7. – 13. února 2023

V Praze začala evropská synoda

„Zde jsme, před tebou, Duchu Svatý, shromážděni ve tvém jménu.“ Slovy starobylé modlitby „Adsumus“, která od začátku doprovází společnou synodální cestu církve,…

celý článek


Přestaňte drancovat Afriku

„Chci dát hlas těm, kteří ho nemají,“ vysvětlil papež svou šestidenní cestu do Konga a Jižního Súdánu (31. ledna až 5. února), kde mluvil ostře o problémech kontinentu,…

celý článek


Někdy pláču i s rodiči

O svém trápení v nemoci si potřebují povídat nemocné děti, ale hlavně jejich rodiče. K tomu slouží mimo jiné nemocniční kaplani. V několika nemocnicích tuto službu…

celý článek


Rutina, kterou potřebujeme

Národní týden manželství, který začíná 13. února, má jako letošní motto „manželské kontrasty“. Zkusili jsme se proto podívat na jeden z nich: všední versus nevšední.…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2023

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay