HOMILIE: Blížíme se k Jeruzalému

Vydání: 2019/34 Matku Marii slavili v Paříži i v Iráku, 20.8.2019

Jak postupně kráčíme liturgickým mezidobím – dobou, která zpřítomňuje ony podivuhodné tři roky Kristova veřejného působení –, pokračujeme systematicky i v četbě evangelijního svědectví. Jak tak činíme, letos podle Lukášova sepsání, stále častěji hledíme a pomaličku se spolu s Pánem Ježíšem blížíme směrem k Jeruzalému. Začínají tak stále častěji – a koncem liturgického roku to bude ještě častější – zaznívat témata jako kříž, utrpení nebo poslední soud.

A takový je právě i dnešní úryvek: Pán Ježíš v něm na teoretickou otázku „Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?“ odpovídá nejprve konkrétním apelem „usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi“ a následně připojí varování, že mnozí, kteří se cítili být Kristu blízkými („vždyť jsme s tebou jedli a pili a učil jsi v našich synagogách“), se na posledním soudu mohou velmi neblaze divit: nejenže oni sami nebudou přijati do Božího království a budou vyvrženi ven, kde je jen „pláč a skřípění zubů“, ale navíc poznají, že přednost byla dána těm, u nichž by to možná nejméně očekávali („přijdou od východu a od západu, od severu a od jihu“).

Jistěže – prvotními adresáty tohoto varovného slova byli Izraelité, vždyť Pán Ježíš odpovídal cestou do Jeruzaléma, zjevně na otázku některého z pravověrných Židů.

Jim prvotně platilo varování, že sama příslušnost k vyvolenému národu, dokonce ani určitá známost s Pánem Ježíšem a snad i určitá sympatie k jeho učení a osobě ještě vůbec nemusí stačit. Cesta k věčnosti vede „těsnou branou“, branou rozhodnutí stát se skutečným Kristovým učedníkem, pokorně žít to, co Pán Ježíš (v těch synagogách) učil a říkal.

Protože jednou z charakteristik Božího slova je jeho univerzálnost, platí Kristovo varování nejen Izraelitům jeho doby kdesi v Judsku, ale je určeno všem, tedy i nám. Zvlášť pokud se cítíme být Pánu Ježíši nějak „blízkými“, a je celkem jedno, na jaké straně církevního spektra Kristových „blízkých“ to je – zda spíše mezi těmi, co mu jsou ve svých očích důvěrně „blízcí“ věrným a poctivým zachováváním Boží přítomností prosycených katolických tradic, anebo mezi těmi, co jsou přesvědčeni, že jsou Pánu „blízcí“ moderním a zdánlivě hlubším a opravdovějším pochopením smyslu křesťanství. Ti i ti, mnozí z nás, se totiž možná příliš nelišíme od tazatele z dnešního evangelia.

Všem nám tak Pán Ježíš varovně říká, že naším úkolem není teoretizovat o spáse těch druhých s přesvědčením, že my jsme ti správní, ale raději se máme s Boží pomocí snažit jít „těsnou branou“ mravního apelu evangelia – a k této cestě zvát svým slovem i příkladem Kristovy daleké i blízké… Na tom jediném záleží, od toho odvisí i náš věčný úděl.

P. JAN HOUKAL

 

 

 

 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 44 26. října – 1. listopadu 2021

Pozvání k modlitbě za zemřelé

V těchto dnech se hřbitovy – jinak během roku většinou tiché a prázdné – zaplňují. Na ozdobených hrobech se do tmy rozzáří záplavy svíček. Nastává období (i…

celý článek


Církevní hospodaření v době pandemie

České a moravské diecéze měly vloni nižší příjmy například ze sbírek a vstupného, ale sociální a veřejně prospěšné služby neomezovaly. V hospodaření jim totiž…

celý článek


Aby se na ně nezapomnělo

Na první pohled obyčejná zvonička, na ten druhý zaujmou pamětní desky v její spodní části. Ani při třetím pohledu by ale kolemjdoucího nenapadlo, že prostá stavba z…

celý článek


Doučování po lockdownu

Ten, kdo se během pandemie zhoršil ve školních výsledcích, má nyní šanci to napravit. Ministerstvo školství podává pomocnou ruku v podobě Národního plánu doučování.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay