HOMILIE: Ať vaše srdce věrně bdí

Vydání: 2020/48 Začíná advent: Připravte cestu Páně, 24.11.2020

Kolik podob a odstínů má čekání! Může být jako toužebná netrpělivost nevěsty, která se nemůže dočkat návratu svého ženicha. Jako neklid ženy před porodem, v němž se mísí radost s únavou. Jako drásavá bolest duše otce, který na prahu domu vyhlíží příchod ztraceného syna.

Čekání nepodléhá zákonům časomíry. Prostor a čas se v něm jakoby slévají v jedno: někdy se příští vteřina zdá být daleko za obzorem, a týdny zas uplynou, jako bychom ušli jen pár kroků. Když muž se zatajeným dechem čeká na „ano“ své milované, ticho mezi nimi se klene přes světelné roky.

Je čekání neplodné a ubíjející, jako u zločince, nad nímž se v kobce vznáší neúprosný trest. Připomíná člověka, který přestal vidět ve svém životě smysl. Hodiny strojově ukrajují čas jako temnou hmotu bez chuti. Každý den je jen monotónním hlášením, že smrt je zas o čtyřiadvacet hodin blíže.

Je však i čekání tvořivé, proměňující. Prohlubuje touhu a rozmnožuje radost ze setkání. Taková je situace hříšníka, který se plný lítosti uchyluje do svého nitra a s důvěrou volá k nebi. Je to očekávání vyvoleného národa, jenž v hodině temnoty slovy proroků a žalmů připomíná Hospodinu nezrušitelnou smlouvu. „Kéž bys protrhl nebe a sestoupil! Bože, obnov nás, probuď svou sílu a přijď nás zachránit!“ Právě k tomu nás Pán vybízí v dnešním evangeliu. K čekání, které je věrné a trpělivé jako mělký spánek otce u lůžka nemocného dítěte. Jeho srdce bez ustání bdí. Tedy: nikdy se nevzdálí od milovaného.

Církev ve svém čekání na druhý Pánův příchod je jako žena v požehnaném stavu. Těší se, až poprvé spatří toho, koho důvěrně zná. Putující Boží lid je nevěsta z Písně písní. Nedopřeje svým očím spánku a vydává se do noci hledat milého. Je totiž zraněná láskou. Ten, jehož hlas jí stále ještě zní v uších a jehož polibky cítí na rtech, se jí ztratil.

Náš Spasitel odešel k Otci, a přitom nás nikdy neopustil. Vzdálil se, aby nám připravil místo v domě Otcově, a přesto stále přebývá uprostřed svého lidu. Víra nám už teď dává okoušet něco z toho, co teprve přijde – odlesk budoucí slávy, vůni nebe.

Nalezne však Pán, až přijde, na zemi víru? Najde někoho, jak uprostřed noci věrně bdí a čeká u zapálené svíce? Zastihne někoho, v jehož očích se nebude zračit hrůza, ale radostné překvapení, že Pánův příchod nastal právě na jeho hlídce? Kdo zapomene na všechna slova, která měl pro ten moment připravená, protože se setká s tím, kdo je Slovo? Ženich přijde, až dozraje čas (kairos) a srdce nevěsty bude připravené. „Uchopím ho a už ho nepustím,“ říká nevěsta (srv. Pís 3,4). „Už žádné čekání. Nikdy.“

P. KAREL SKOČOVSKÝ, kaplan v Zábřehu


 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 4 19. – 25. ledna 2021

Nemluvit nebeským nářečím

Jak přinášet Ježíšovo poselství dnešním lidem? „Jak se k nim dostat, jak k nim mluvit, aby nám rozuměli? Ano, jak k nim mluvit, aby nám rozuměli?“ trápilo už před…

celý článek


Začalo očkování nejzranitelnějších

Mezi prvními naočkovanými proti covidu-19 byli minulý týden lidé s mentálním a kombinovaným postižením z charitního Domova svaté Rodiny v Praze-Liboci, ale nejen tam. Jak…

celý článek


Kde křesťané spolupracují

Jak se ve vaší službě daří spolupráce křesťanů? Zažíváte při ní jednotu? Na prahu Týdne modliteb za jednotu křesťanů jsme se zeptali aktivních věřících z různých církví.

celý článek


Nový KT ke stažení zdarma vždy od soboty

Vážení čtenáři Katolického týdeníku, po dobu mimořádných vládních opatření, která mají opět omezit šíření nákazy koronavirem, jsme se rozhodli Vám naše/vaše…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay