Vydání: 2019/1 Tři králové vyrážejí na koledu, 2.1.2019, Autor: Pavel Sršeň

Příloha: Diecézní zpravodajství - Královehradecká diecéze

 
Byl jsem moc rád, že jmenování bylo oznámeno v den památky Panny Marie Guadalupské, protože Pannu Marii mám velmi rád. Dostal jsem mnoho krásných přání a příslibů, že na mě lidé budou pamatovat v modlitbě. To mě moc potěšilo. Do nové funkce jdu s důvěrou v Boha. Jmenování generálním vikářem vnímám jako službu.
Nedovedu. Něco jiného je, když si přečtu v Kodexu kanonického práva, co všechno spadá do kompetencí generálního vikáře, a trochu něco jiného bude pak realita. Na prvním místě je generální vikář nejbližším spolupracovníkem diecézního biskupa, má tutéž výkonnou moc, pokud si ji diecézní biskup nevyhradí pro sebe nebo ji nesvěří některému z biskupských vikářů. Nicméně si dovedu představit, že to bude činnost velmi pestrá, a těším se na ni.
Na kněze. Nejprve navštívím všechny okrskové vikáře a budu s nimi mluvit o situaci v jednotlivých vikariátech. Musíme se společně zamyslet nad tím, jak fungují nebo nefungují farnosti, jak vykonáváme duchovní správu nyní a jak ji konat v budoucnu. V den jmenování jsem všem kněžím v diecézi napsal dopis. Mimo jiné i o potřebě zamyslet se nad tím, jak vhodně a účinně hlásat Kristovo evangelium v dnešní době. Velkou pomocí nám k tomu může být apoštolská exhortace papeže Františka Evangelii gaudium a kniha Jamese Mallona Proměna farnosti. O těchto tématech chci s kněžími mluvit.
Postupně musíme udělat novou koncepci naší diecéze. V budoucnu nebudeme moci obsadit všechny farnosti knězem. Bude to velký úkol, abych s lidmi o těchto věcech mluvil a vysvětloval jim některé kroky, které budu muset udělat. To bude asi nejtvrdší oříšek k rozlousknutí. Některé farnosti nepůjde v budoucnu obsadit knězem, tak jak tomu je doposud. Zároveň v tom ale nevidím nějakou tragédii, protože z dějin církve víme, že nám nezanikaly jen farnosti, ale celé diecéze.
Zatím ano. Naopak mohu říci slovy čtvrtého žalmu: Usínám klidně, sotva si lehnu.
Když mě pan biskup Jan požádal, abych vykonával službu generálního vikáře, sám pro sebe jsem si pomyslel, že jsem na tuto funkci příliš mladý. Ale v tu chvíli mně probleskla v mysli slova z první kapitoly proroka Jeremiáše: „Neříkej: Jsem ještě příliš mladý, neboť kamkoliv tě pošlu, půjdeš.“ Toto Boží slovo jsem si vybral při své primiční mši svaté. A toto slovo mi Pán připomenul ve chvíli, kdy mi pan biskup oznámil, že mě bude jmenovat generálním vikářem. Byla to chvíle milosti.
Příliš mladý jsem se cítil už před dvěma lety, kdy mě pan biskup povolal do funkce biskupského vikáře pro pastoraci. V jednom rozhovoru jsem mu říkal, že jsem na to ještě mladý. A on mi odvětil: „To nevadí, zestárneš…“.