Vydání: 2008/38 Naše víra v začarovaném kruhu, 16.9.2008, Autor: Lukáš Jirsa

Ruský režisér Nikita Michalkov se proslavil svým filmem Unaveni sluncem, za který v roce 1994 získal Oskara. Tento rok byl na Oscara nominován znovu, a to za svůj film s jednoduchým názvem 12. Strhující drama zachycující jednání soudní poroty o vině mladého Čečence je sondou nejen do dvanácti lidských duší. Film má kromě společenského rozměru i překvapivý duchovní přesah.

Nikita Michalkov patří mezi světovou režisérskou špičku a film 12, kterým se téměř po deseti letech vrací na výsluní, je potvrzením jeho talentu. Dvanáct mužů zasedajících v soudní porotě musí rozhodnout o vině čečenského mladíka, který je obviněn z vraždy svého nevlastního otce, důstojníka ruské armády. Téměř tříhodinové dílo je natočeno na motivy slavného amerického filmu S. Lumeta Dvanáct rozhněvaných mužů (1957). Shodná je ovšem jen základní situace, kdy porota musí vynést jednomyslný verdikt. Zdánlivě jasný případ však není ihned vyřešen, protože jednomu z porotců se nechce rozhodnout o doživotním trestu během několika málo minut. „Jde přece o člověka,“ říká nenápadný muž na začátku mistrovského ruského dramatu. „Nehledejte pravdu v pozemských detailech, ale v samé podstatě bytí,“ čteme v úvodu filmu těsně předtím, než se nakrátko staneme svědky těžkého života během čečenské války. To zásadní se ovšem neodehrává na válečném poli, ale v moskevské tělocvičně, kde se skupina mužů snaží navzájem přesvědčit o pravdivosti svého vidění daného případu. Xenofobní taxikář, bohatý televizní producent, starý Žid, který přežil koncentrační tábor, nebo ředitel hřbitova. To je jen část z různorodého kolektivu současných Rusů, kteří se snaží rozplést klubko polopravd a lží, jež několik dlouhých dní poslouchali u soudu.

VŠICHNI V TOM JEDEME
Režisér Michalkov o filmu prohlásil, že je „o Rusku a pro Rusko“, nicméně to není tak úplně pravda. Film sice těží ze současné nelehké situace, ve které se nachází ruská společnost, ale jeho poselství je univerzální. Všichni se musíme potýkat s morálními dilematy a musíme denně volit mezi dobrem a zlem. Jednotliví členové poroty se snaží přesvědčit souputníky o pravdivosti svého názoru skrze vyprávění svých životních zkušeností. Láska, přátelství, holokaust, podvody, krádeže – dobré i špatné zazní ve jménu hledání pravdy. Jací jsou Rusové na začátku 21. století? A jací jsme my? „Všichni v tom jedeme,“ říká v jednu chvíli majitel hřbitova, a odhaluje tak nemožnost stát stranou zla, i když s ním třeba jen tiše souhlasíme nebo se snad snažíme předstírat, že se nás netýká. I ten, kdo pouze připouští špatné (ať nečinnosti či nevědomostí), nese za toto špatné vinu. Tak vysoký morální nárok znějící ze současného Ruska je sice překvapivý, nicméně o to naléhavější.
Michalkov napsal scénář spolu s V. Moiseyenkem (ten se podílel například i na scénáři k slavnému filmu A. Zjaginceva Návrat). Kromě role režiséra a scenáristy si Michalkov přisoudil i roli jednoho z porotců. Muž mnoha talentů si ponechal roli nenápadnou, ale zásadní. Je to právě jeho charakter, který nakonec dovádí morální rozměr filmu do skutečné výše.
Téměř tříhodinový film odehrávající se během jednoho dne a noci ve školní tělocvičně vedle výjimečného scénáře vyžaduje také výjimečné herecké výkony. Všichni obsazení dokázali ztvárnit své role s naprostou bravurou a na relativně malé ploše dokázali předvést silné a různorodé lidské charaktery. Michalkovovo společensky ambiciózní drama zaslouženě získalo několik ocenění. Kromě oscarové nominace má film na svém kontě cenu za nejlepší ruský film minulého roku a letošní cenu diváků z festivalu v Karlových Varech. V těchto dnech pak doputoval i do českých kin.