26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Hledám vůdce. Zn.: duchovního

4. 10. 2004

|
Tisk
|

Vydání: 2004/41 Nedostatek duchovních vůdců?, 4.10.2004, Autor: Jan Mazanec

Jeden z věřících, který odešel ze společenství Jana Vymětala prohlásil: „Dlouho jsme vnímali Ježíše přes Honzu, který nám zakrýval pohled na něj. Jaký je „nevymětalovský“ Ježíš? Tuhle otázku jsme si museli klást všichni, kdo jsme od něho odešli. Bylo dost těžké najít Ježíše, který dělá některé věci jinak než říká Honza.“

KDYŽ ZVE TVÁŘ
I zdravý člověk často nerozpozná zdravé vedení od manipulace, natož psychicky slabší jedinci, kteří bez silné osobnosti nejsou schopni základních životních rozhodnutí. Těm může duchovní vůdce suplovat chybějící rodinu či společenství a spíše je může od Boha odvést, než k němu přivádět.

To, že po silných duchovních vůdcích obecně poptávka je - zvlášť dnes, kdy se mluví o citelném ústupu otcovské autority - dokládá i obliba různých orientálních „mudrců“. U plakátů zvoucích na nějaké „východní“ náboženské setkání si lze všimnout, že zve konkrétní osoba, fotografie tváře. Kdežto u těch křesťanských nacházíme spíš jen myšlenku nebo heslo.

Mnoho hnutí a sekt často stojí právě „jen“ na silné osobnosti. Lidé totiž často touží po konkrétním „guru“, ne po konkrétní nauce. Knížky rozličných „duchovních rádců“ se prodávají podle jmen, ne podle konfesí, názoru či příslušnosti k určitému řádu či hnutí. Čím dál víc jako by se cenila schopnost prakticky poradit konkrétnímu člověku v konkrétní životní situaci – a to ne z kazatelny či při přednášce, ale při osobním rozhovoru či při důkladnější zpovědi, kde se předpokládá, že kněz zpovídajícího se zná. Lidé dnes jako by čím dál méně vyhledávali poučky, teologické rozbory a kázání a nezajímá je, zda a jak se podle křesťanských zásad řídil ten a ten světec, ale chtějí od konkrétního (nejlépe jim známého a jimi uznávaného) člověka slyšet, jak může duchovně žít obyčejný člověk 21. století.

UNIVERZÁLNÍ VŮDCE
Jsou lidé, u nichž se zdá, že duchovní vedení nepotřebují. „Těm stačí vědět, kdy se nejí maso, a církev jim slouží jen k tomu, aby pokřtila, sezdala a zahrabala,“ říká se svým typickým humorem Max Kašparů. Těm, kteří nejsou v církvi jen kvůli obřadům, pak může vůdce nahrazovat společenství (ovšem i to musí mít nějakého „tahouna“). Jiní řeknou: „Můj vůdce je XY, chodím na jeho kázání a mám doma všechny jeho přednášky“ - ale ve skutečnosti s ním nikdy osobně nehovořili. Pak jsou ti, co vůdce potřebují, ale mají o něm zkreslené představy. Třeba si nedokážou představit, že by jím mohl být i laik, nebo dokonce žena. Někteří mají dojem, že si za duchovního vůdce zaslouží něco víc než „obyčejného“ faráře nebo vedoucího skautského oddílu, že jím bude víc slušet univerzální všestranný mudrc, který poradí i v oblasti zdravé výživy či volby zaměstnání, bude psychologem i obvodním lékařem.

SVÉRÁZNÝ TYP
Vlivem životního stylu dnes mizí rovnítko mezi duchovním vůdcem a zpovědníkem, a to hlavně ve městech. Lidé ho tedy hledají jinde než ve své farnosti. A často to je proces připomínající téměř tzv. Murphyho zákony. Směrnice pro duchovní vůdce - které by spolu s pravděpodobnou podobou a odměnou za jeho dopadení kolovaly po kostelech – bohužel, nebo spíš naštěstí neexistují. Pokud už ho najdeme, nachází se na druhém konci republiky. Dojíždění jednou za půl roku mu sice dává odér „vzácnosti“ (a někdy nám to vyhovuje víc, aspoň nezná náš všednodenní život), ale korespondence či telefonáty nenahradí pravidelné vedení. Pokud už ho vypátráte v rozumném dosahu, pak je zaneprázdněn. Všimne si ho někdo z nadřízených a hned ho (s mantrou o zoufalém nedostatku duchovních) postupně pověří úkoly, které s charismatem „osobního“ vůdcovství vůbec nemusejí souviset – např. pořádáním konferencí nebo vedením nějakého centra. Pokud ho nepověří někdo z druhých lidí, pověří se sám, získá dojem, že musí dělat něco víc než jen „obyčejné“ duchovní vedení, a vymyslí nějaký projekt azylového domu nebo začne přednášet na univerzitě, nebo odjede do zahraničí – přičemž to nemusí být nic zbytečného, zkrátka si to žádá konkrétní situace, která „volá“ po jeho službě. Pokud je nezaúkolován a má čas na osobní vedení, pak se mu podaří vyrobit nějaký „průšvih“, díky němuž je někam přemístěn. A nemusí se to stát jen proto, že by byl sektář či fanatik, ale třeba jen proto, že je - jako každý vůdce - určitý svéráz, u kterého stejně jasně jako kladné vlastnosti vyniknou i nešvary, a stane se nepohodlným už jen proto, že přichází z něčím nevyzkoušeným. Vždyť celá řada duchovních vůdců se „potýkala“ i s vlastní církví - kolik ústrků zažil např. „padre Pio“, „superstar“ mezi evropskými duchovními vůdci. A ani tehdy, když se podaří nějakého „zapadlého vlastence“ (říká se, že nejlépe jsou k duchovnímu vedení uzpůsobeni řeholníci) objevit, není vyhráno. Záleží na vývoji vztahu „žáka“ k němu, protože tento vztah není stálý: záleží na tom, zda se onen člověk dokáže vyrovnat s případným přílivem obdivu nebo zda se nemračí nad tím, když některé jeho „duše“ občas zajdou pro radu i jinam.

Jezuita Petr Kolář o duchovním vůdci říká: „Je prstem, který ukazuje na měsíc člověku, který jej nevidí. Problém je - jak říká čínské přísloví - že většina lidí se pořád dívá na prst, a ne na měsíc. Jak se stane, že někdo najednou zaostří pohled na to, co je za prstem – to ví jen Bůh.“
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou