Hlavní je neztrácet motivaci
Vydání: 2017/8 Plesy a veselí vystřídá půst, 21.2.2017, Autor: Kateřina Šťastná
Příloha: Doma
Česká populace stárne. Je také čím dál víc osamělá. Podle Českého statistického úřadu u nás žije asi půl milionu seniorů v jednočlenné domácnosti.
I když je člověk sám, ještě to neznamená, že je osamělý a smutný. Snímek Jiří Štarha
Statistiky jsou neúprosné i v tom smyslu, že ubývá kontaktů s příbuznými a přáteli. Bez ohledu na počet dětí a vnoučat jsou mnozí starší lidé osamělí.
To, že seniory samota skutečně tíží, potvrzuje i krizová telefonická linka sdružení Život 90, kde okolo 60–70 % volajících řeší samotu jako hlavní problém. „Setkáváme se s lidmi, kteří nemají nikoho, kdo by jim pomohl. Při poradenství nás kontaktují lidé, kteří se třeba rok i déle nikam nedostanou, kteří nemají vůbec žádné příbuzné nebo někoho blízkého. Dokonce známe příběh, kdy člověk doma zemřel a čtrnáct dní o tom nikdo nevěděl,“ krčí smutně rameny Aneta Zápotocká ze sdružení Život 90. Bohužel je podle ní v Česku mnoho starých lidí, kteří nemají tušení, že jsou tu různé organizace, jež jim mohou pomoci. Ať už po stránce praktické (s nákupy, procházkou, běžnými činnostmi) či po stránce zdravotní i lidské. „Snažíme se takové lidi vyhledávat, ale není to jednoduché, protože jsou pochopitelně velmi nedůvěřiví. Vždycky je lepší být s nimi v kontaktu ještě v době, kdy jsou celkem soběstační. Pak můžeme snáz chodit k nim domů i v době, kdy jsou nemohoucí,“ konstatuje Aneta Zápotocká.
Sami, nebo osamělí?
Devadesátiletá Františka Marie, která žije sama, říká, že pro staré lidi, kteří nemohou dožít mezi svými blízkými, je život velmi těžký. Zvlášť pokud nemají důvěrné přítelkyně či přítele a jsou uzavřenější povahy. „Každý člověk potřebuje být někým milován. Potřebuje někoho, kdo se o něj alespoň trochu bojí, s kým může mluvit o svých těžkostech. Když člověk zůstává sám, je to někdy horší než fyzické bolesti,“ říká paní Františka Marie. Bohužel dnešní doba podle ní často staré lidi přehlíží, staví je na okraj společnosti, a někdy je navíc ani lékaři neléčí poctivě a neberou jejich zdravotní potíže vážně. Marie Svatošová, zakladatelka hospicového hnutí v Česku, vzpomíná, že když její maminka ovdověla a ona od ní odjížděla, řekla jí „jsi tady tak osamělá“. Její maminka se proti tomu ale rázně ohradila: „Jsem sama, ale nejsem osamělá.“
Také Aneta Zápotocká ze sdružení Život 90 podotýká, že když se někdo cítí osamělý, neznamená to nutně, že je sám. Společnost se mění, senioři se v ní přestávají orientovat a ti, kdo jsou jim věkem blízcí, postupně odcházejí. Takže i když třeba žijí u svých dětí nebo s vnoučaty, mohou se cítit osamělí. Pokud ale někdo skutečně zůstane sám, má to ještě těžší. Bývá pro něj velmi těžké udržet denní rytmus, nezůstat celý den v pyžamu. „Pokud nemáte žádnou motivaci proč vstávat, ztrácíte základní návyky, které jste během života získali. Pak, ruku v ruce s tím, se zhoršuje i zdravotní stav,“ konstatuje Aneta Zápotocká.
Být užitečný
To vše může vyústit až v deprese, agresivitu, úzkosti – varuje Michaela Sladká ze sdružení Život 90. Lidé přestanou vycházet ven, protože se bojí; přestávají okolní svět vidět reálně. „Proto je tak důležité, aby – dokud to jde – někam chodili. I kdyby to mělo být jen na kávu, do cukrárny nebo do divadla s kamarádkami či do nějakého seniorského klubu,“ říká Michaela Sladká s tím, že je potřeba předcházet depresi z pocitu samoty. Té se totiž podle ní lze vyhnout. Dokud je člověk aktivní, může vyhledat jakoukoliv organizaci, která seniorům pomáhá. Možná se bude divit, jak široká nabídka programů existuje – od procházek a výletů, kulturních akcí, cvičení, přes kurzy až po různé odlehčovací a rehabilitační pobyty.
Ve sdružení Život 90 se také pokoušejí zapojit samotné seniory – někteří například vedou kurzy jazyků pro ostatní. Důležité je vzpomenout si na to, co daný člověk dělal v mládí, a to může i v seniorském věku předávat dál. A i v případě, že žije mezi svými blízkými, je podle Anety Zápotocké dobré, aby takový člověk neztrácel pocit důležitosti. „Naše babička si například vzala za úkol to, na co nikdo z nás nemá čas, a pro celou rodinu zavařuje. Je to úžasné, jí to dodá pocit důležitosti a radost z toho máme všichni,“ uzavírá Aneta Zápotocká s tím, že někdy stačí i drobná činnost, která od pocitu osamělosti pomůže.
KATEŘINA ŠŤASTNÁ
Sdílet článek na:
