Havel: hádala se duše s tělem

Vydání: 2020/31 Farnosti do dnešní doby, 28.7.2020, Autor: Lukáš Jirsa

Příloha: Perspektivy 31

První celovečerní film o Václavu Havlovi je divácky vstřícným uvedením do rozporuplného života jedné z ústředních osobností našich novodobých dějin, ale i do marasmu komunistické společnosti 60. až 80. let 20. století.


Pavel Landovský (Martin Hofmann) a Václav Havel (Viktor Dvořák). Snímek Bontonfilm

Slávek Horák (1975) před pěti lety scenáristicky a režijně debutoval citlivým psychologickým dramatem Domácí péče (2015), s kterým objel filmové festivaly po celém světě. S jeho druhým, o poznání ambicióznějším i nákladnějším snímkem Havel (2020) ho zajisté čeká neméně náročné cestování, a to se zjevnou ctižádostí alespoň na širší oscarovou nominaci. Řemeslně skvěle zpracovanou biografii předrevolučního období Václava Havla (1936–2011), otevírá scéna z Hrádečku – Havlovy chalupy – z pozdních 80. let. Havel tehdy do svého neustále hlídaného stavení propašoval v kufru auta zahraničního novináře: „Víte, když udělám něco špatného nebo neudělám něco správného, tak cítím takovou ulepenost po celém těle. A ten pocit je tak ošklivý, že se ho bojím víc než čehokoli jiného. Takže dělám tyhle věci, jak vy říkáte statečné věci, a dělám je ze zbabělosti. Protože se bojím té ulepenosti,“ ráčkuje Havel (Viktor Dvořák) a touto výpovědí určuje čtení celého filmu.

Slabý hrdina?

Sledujeme v něm peripetie Havlova života v letech 1968–1989. Vedle politického, uměleckého i filozofického života vedl také život rodinný, místy – jemně řečeno – neuspořádaný. Horák se mu nevyhýbá, zároveň jej ale zbytečně nebulvarizuje. Slabé stránky budoucího státníka jsou mnohým dodnes trnem v oku a on sám si jich byl dobře vědom a stále s nimi bojoval. Nejbližším svědkem jeho vnitřních i vnějších bojů byla jeho první manželka Olga (Aňa Geislerová) a nejbližším kumpánem, alespoň tím filmovým, herec Pavel Landovský (Martin Hofmann).

Horák do tří ústředních rolí obsadil herce fyzicky podobné svým skutečným předobrazům, jinak tomu je s dalšími postavami: dramatik Pavel Kohout (Stanislav Majer) i mnozí další jsou anonymizováni – jejich jména ve filmu nezazní a na fyzickou podobu se nedbalo. Nejmarkantnější je to u filozofa a jednoho z mluvčích Charty 77 Jana Patočky. Obsazení hvězdného a zbožňovaného Jiřího Bartošky je jedním z mála provokativních režisérských tahů. Snad se najdou pozorní diváci, kteří si položí otázku, kdo že to vlastně byl ten Bartoškův noblesní elegán, jemuž na zakázaných bytových seminářích naslouchali mladí i staří a který v jedné z metaforických scén pomáhal lopotícímu se Havlovi vylézt ze sklepa po bortící se haldě uhlí na světlo Boží.

Ti, kdo čekají větší ponor do vývoje Havlova světonázoru, mohou být filmem zklamáni: třeba katolický vliv (Jiří Němec, Václav Benda, Dominik Duka, Václav Malý atd.) si sem cestu nenašel. Až pod závěrečnými titulky se mj. objeví dokumentární záběry Václava Havla i s papežem Janem Pavlem II.

Snímek Havel dobře, vtipně, dramaticky i empaticky předává informace o lidech a době. V žádném případě ale nezprostředkovává havlovský pohled na absurditu komunistického režimu, na lidské pinožení, neprovokuje ani neproměňuje. Horák a jeho spolupracovníci však touto cestou ani jít nechtěli. A to není výtka. Cíl natočit živý a přímočarý portrét Václava Havla jako rodící se politické ikony byl totiž naplněn vrchovatě.

Havel. Režie Slávek Horák (ČR 2020). V kinech od 23. července 2020

Lukáš Jirsa. Autor je dramaturg TV Noe

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Kultura, Zpravodajství



Aktuální číslo 32 4. – 10. srpna 2020

Videa zvou do kostelů

Otevřené chrámy, Noc kostelů, Církevní turistika, celá řada projektů zve do chrámů. S novinkou nyní přišla ostravsko-opavská diecéze ve spolupráci se sousední opolskou.…

celý článek


Co komentář, to člověk

Také jste si někdy vylezli na nějakou vysokou zeď? Člověk pak většinou dohlédne leckam. A také teď spíše visíte na „fejsbukové zdi“? Většina z nás ji navštěvuje…

celý článek


Dodnes zní zvony z Nagasaki

Výbuchy atomových bomb v Japonsku před 75 lety vstoupilo lidstvo do nejnebezpečnější fáze svých dějin, kdy už ohroženi nejsou jen jednotlivci či jednotlivá etnika, nýbrž…

celý článek


Příroda učí všímavosti

Je to paradox: čím je člověk starší, tím lépe vidí. Tedy přírodu. Dokáže se zahledět a ztišit nad krásou stvoření, navzdory unaveným očím. A kdo je starší, většinou…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay