Gondoliér čelí životu vestoje
Vydání: 2016/22 Brno dostává pomocného biskupa, 24.5.2016, Autor: Kateřina Koubová
Benátští gondoliéři přivezli na letošní Svatojánské slavnosti Navalis gondoly typu caorlina, typické zpěvy, víno a sardinky. V rozhovoru pro KT jejich předsedkyně SILVIA MAGUOLO mluví o umění tancovat na vodě a o sv. Janu Nepomuckém, který spojuje Benátky s Prahou.
Benátské gondoly zavítaly minulý týden i do Prahy. Gondoliérka Silvia Maguolo chápe plavbu jako duchovní cvičení. Snímek archiv Silvie Maguolo
Po kolikáté jste v Praze?
Jezdím na slavnosti Navalis od roku 2010. Za tu dobu jsme už do Prahy přivezli mnoho druhů gondol včetně historických nebo třiadvacet metrů dlouhé čtrnáctiveslice (quattordesona). Letos jsme dovezli caorline, což jsou lodě pro šest veslařů, na kterých se přepravovalo ovoce a zelenina z Caorle. Byly to rychlé přepravní bárky, které bývají dosud v Benátkách využívány v historické regatě jako symbol moci jednotlivých benátských čtvrtí.
Jakou roli v gondoliérském umění hraje sv. Jan Nepomucký?
Dlouho jsem o něm mnoho nevěděla. Vídala jsem jeho zpodobnění po Benátkách na různých místech, převážně v souvislosti se zdrojem vody, ale byla to pro mě neznámá postava. Až když jsem začala jezdit do Prahy, pochopila jsem souvislosti a jeho význam coby svatého patrona lidí od vody. Za osm let jsem poznala jeho historii hlouběji.
Čili v Itálii není Jan Nepomucký tak známý?
Není, ale křísíme jeho kult, který se v minulosti vytvořil po celé Itálii – najdeme ho i na Sardinii nebo Sicílii. Křísíme jej v přítomnosti a přispíváme k jeho většímu poznávání. Skrze něj se také snažíme odpouštět, jak nás to jeho příběh učí.
Vy sama jste Benátčanka?
Ano.
Jak jste se dostala ke gondoliérství? Celý váš tým nosí sportovní soupravy, považuje tedy gondoliérství za sport?
Pro mě gondoliérství znamená lásku k Benátkám a touha po něm ve mně dozrávala během studií historie. Jde o typickou benátskou záležitost, kterou lze sdílet s ostatními. Benátské veslování (voga veneta) je zvláštní druh sportu. Při něm je nutné se umět s druhými nejen domluvit, abyste dojeli do cíle, ale dosáhnout přitom harmonie. Je to umění rozvíjené po dobu jednoho a půl tisíce let. Jde o tanec na vodě. A třeba vidlice, do kterých zaklesne veslo, jsou vysloveně uměleckým dílem.
Tato disciplína umožňuje člověku svým způsobem chodit po vodě, posouvat se kupředu a hledět na horizont. Nesedáme si ani necouváme. Stále jsme na nohou. Je to životní filozofie, která nám umožňuje čelit dešti, větru, bouřce, změnám proudu. Stále se vesluje dál. Benátská laguna nás navíc odměňuje rozličnými barvami a jejich proměnami. Když plujeme lagunou, znovu nacházíme vnitřní mír a klid. Daří se nám skutečně odplout od jakéhokoliv problému a domů se vracíme smíření.
Co toto plavení pro vás znamená po duchovní stránce?
Je to svého druhu zcela jistě duchovní cvičení. Každodenní kontemplace. Důležité je, aby se toto cvičení nestalo jen soukromou záležitostí, ale naopak se změnilo v prospěšnou nákazu.
Jsou všichni vaši kolegové taky věřící?
Když to cítíte, nemusíte o tom mluvit nahlas. Můžete se stát věřícími jednoduše tím, že dýcháte ovzduší harmonie a lásky, jejíž zdroj je mnohem výše než to, co dokážeme pojmenovat a nějak definovat. Ale jsou mezi námi samozřejmě ti, kteří poznali milost setkání s Bohem a přináleží ke katolické církvi, kteří mají víru, o které dokážou svědčit a předávat ji dále. Když organizujeme čestnou stráž ke mši svaté v pražské katedrále, vybíráme do ní jen věřící veslaře. Řekli jsme si, že je to nutné – a nejen kvůli tomu, že mše trvá přes hodinu. Během života jsme dostali čas, abychom našli to podstatné, rozvinuli to, nechali dozrát a předali dále. Důležité je, aby toto předávání víry bylo pravdivé, autentické. Aby se stalo štafetou.
Kolikrát do měsíce se vám daří plavit se?
Než jsem se stala předsedkyní klubu, dařilo se mi veslovat benátskou lagunou každý den. To je můj sen.
Plujete i mezi turisty?
Ano, projížďka gondolou po Canalu Grande je naší povinností.
Nejste už vy Benátčané unaveni tou přemírou turistů?
Do Benátek přijíždí stále více turistů, což by nebyl takový problém jako to, že místních ubývá. Rodilých Benátčanů, kteří tu mají kořeny, je už méně než 60 tisíc. A když ubývá původních obyvatel, ubývá i těch, kdo by předávali dále tradice a tamní život. Proto je práce takových sdružení, jako je naše Voga Veneta, zvlášť důležitá. Spoluprací se studenty a školami můžeme pokračovat v tradicích a navíc je obnovovat tak, aby prospívaly městu i turistům.
Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.
Benátské veslování je zvláštní technika veslování v benátské laguně a okolí. Loď má ploché dno bez kýlu a nemá kormidlo. Uřídí ji už jeden veslař s jedním nebo dvěma vesly. Musí stát, aby v mělkých vodách, bažinách a slaniskách viděl hloubku dna. Tradice sahá až do 5. století, kdy se v laguně začala budovat první městská sídla v důsledku nájezdu Hunů a po zničení římských měst Altina, Aquileie a Padovy. Do té doby byly benátské ostrovy takřka neobydlené, navštěvovali je jen rybáři a obchodníci se solí. Později se zde rozvinul obchod.
Silvia Maguolo je předsedkyně benátského klubu gondoliérů Voga Veneta Mestre, pracuje však jako učitelka na uměleckém lyceu v Benátkách. Vyučuje komunikaci a multimediální studia. Do Prahy jezdívá s gondoliéry pravidelně od roku 2010 na Svatojánské slavnosti Navalis, které pořádá společnost Svatojánský spolek s Pražskými Benátkami, Muzeem Karlova mostu a podporou města. Letošní slavnost v polovině května zahájil již tradičně kardinál Dominik Duka, doprovodilo ji několik bohoslužeb, svatojánské procesí z katedrály, krojované Kunovické banderium a ohňostroj.
