Glosy
Vydání: 2004/39 Proměny papežství, 17.9.2004
Příloha: Perspektivy
Strašná smrt děvčátka Barborky, která byla v těchto dnech objasněna, jistě připomíná nepříliš vzdálený osud zhruba stejně staré italské dívenky Marie Goretti. I ona byla znásilněna a zavražděna chlapcem ze sousedství. Předcházelo tomu jeho namlouvání, které odmítala, podobně jako Barborka se bránila, a on ji ubodal, když mu nechtěla být po vůli. Dnes ctíme Marii Goretti jako svatou patronku dívčí cti a nevinnosti. Vrah byl odsouzen k doživotí, kál se, pracoval pak po léta jako zahradník v kterémsi klášteře a svědčil v kanonizačním procesu. Jméno Marie Goretti sice přijaly některé známé řeholnice, ale širší nekatolické veřejnosti zní exoticky a je celkem neznámé. Brutální útoky mladých pachatelů a množící se přepadávání žen a dívek jen ukazují, jak by bylo dobře tuto patronku prosit o ochranu a přímluvu.dp
***
Hroznata z Hroznětína, český šlechtic činorodé povahy (12. stol.), znechucený průběhem křížové výpravy, se rozhodl – již ovdovělý – pro řeholní život. Založil kláštery v Teplé a v Chotěšově, věnoval jim svůj majetek, ale byl na vizitační cestě zajat lupiči a v zajetí zemřel. Jeho tělo vydali zločinci po zaplacení výkupného tepelským premonstrátům. V roce 1897 byl beatifikován. Probíhá nespěchající proces jeho svatořečení.
Jak hluboce středověký příběh, včetně těch loupežníků, řekne někdo. Není to pravda. Nejen osud Marie Goretti před sto lety, ale i osud třebenického faráře P. Ladislava Kubíčka (též osud P. Cyrila Vrbíka z Dubu nad Moravou a dalších) potvrzuje kromě nadčasovosti rozdílu mezi dobrem a zlem i častou neměnnost stylu jejich projevů, „scénářů“. To, čím se tyto oběti zločinu vyznačovaly nejvíc, byla dobrota srdce, lépe to říci nelze. V Božím plánu nemůže být jejich krutá smrt marná. Má burcující potenciál (pro toho, kdo se mu nebrání). Vrací nám původní význam slov, který jsme nechali vyhasnout, třeba slova „mučedník“ (u Barbory Němečkové slov „panna a mučednice“). V litoměřické diecézi, kterou kdysi nazval její správce kardinál Trochta „kamenolomem“, získali vydatného lamače, pokud ovšem na něho nezapomenou.
***
Měl by se prý sestavit Etický kodex českých politiků, tvrdí někteří poslanci. Není prý třeba, máme přece Desatero, tvrdí někteří novináři. Námitka sympatická a nikoli nesprávná, jenže z deseti přikázání zná většina našich občanů dvě, možná tři, a politici na tom asi nejsou lépe. Na katechismus chodit nebudou, tož tedy – „kodex“. Na rozdíl od Desatera si ho vytvoří sami.
Formálně by to nemuselo dopadnout špatně, záleží na obsahu. Jinde si své kodexy sestavují jednotlivé firmy i celé stavovské organizace, u nás se s tím začalo též. Vlastní kodex má např. Česká televize. Pro branži našich novinářů ho sestavil jejich Syndikát, pro lékaře jejich Komora. Záleží na tom, kolik ducha Desatera bude ten který kodex mít, zda je ochota mu rozumět – a řídit se jím. Mezi novináři jí moc není.
Uvidíme zda se naši politici do práce na Kodexu vůbec pustí. Třeba je chuť přejde. A pokud ne, koho tím pověří? Vytvoří komisi? Jen z poslanců, nebo i ze senátorů, či dokonce ze starostů? Přizvou experty? Jaké? Právníky, nebo i teology? A když jen právníky, pak spíše soudce, nebo spíše advokáty? Jak velké bude to „morální minimum“, na němž se shodnou? A kdo bude na respektování Kodexu dohlížet?
Politická reprezentace vzešla z všeobecných voleb. Jinou reprezentaci s takovým mandátem nemáme. Proto i to, jak naloží s Kodexem, bude mít reprezentativní význam, ať už se do něj pustí, nebo nápad odkopne do autu.
ř Sdílet článek na:
Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články
