Osobního kontaktu s věřícími se papež František nebojí, naopak ho vyhledává.Snímek Giulio Napolitano/Shutterstock

 

I když si František po svém zvolení papežem poručil: „Jorge, neměň se!“ – přece se změnil. Nikoli však ve svém prostém, skromném životním stylu a starosti o chudé – v tomto směru zůstal stejný i ve Vatikánu. Změna, kterou prodělal, byla ovšem nápadná a vyjevila se už brzy po volbě. „Já toho hocha nepoznávám,“ vyjádřila se již tehdy Maria Elena Bergogliová, jediný žijící Františkův sourozenec.

 

Z introverta usměvavý extrovert

 

Takřka stálý úsměv a spontánní komunikace nejen s církevními představiteli a politiky, ale také s médii by napovídaly, že jde o typické chování extroverta. Ve skutečnosti ale Bergoglia za dob jeho působení v Argentině pokládalo jeho okolí spíše za člověka plachého a málomluvného. Přestože zajížděl do Říma, aby plnil své kardinálské povinnosti, omezoval tyto cesty na minimum. S médii komunikoval zcela výjimečně. Rovněž v kardinálském sboru – i při diskusích před konkláve, na němž byl zvolen – hovořil spoře.

 

Americký vatikanolog John L. Allen tuto změnu hodnotí jako Františkův „zázrak“ a dokládá to svědectvím jednoho kardinála, Františkova starého přítele, který nechtěl být jmenován. Ten jej navštívil v domě sv. Marty a řekl mu: „Ty se nechováš stejně jako v Buenos Aires. Co se s tebou stalo?“ Františkova odpověď měla znít takto: „V noci po konkláve jsem zažil takovou blízkost Boží, že jsem se najednou cítil zcela vnitřně svobodný a klidný. A to trvá pořád.“