Hlavním posláním nástupců sv. Petra je už od novozákonních dob služba jednotě v její rozmanitosti. K tomu přistupují různé akcenty, které souvisí s dobou nebo osobností Petrova nástupce.

Papeže Františka si lidé oblíbili rychle… Snímek ČTK

Po roce Františkova působení jsou už některé jeho rysy zřejmé. Třeba návrat k rybářské prostotě tohoto úřadu. Proto také po svém zvolení neodešel bydlet do papežského apartmá, ale odjel autobusem do Domu sv. Marty, kde bydleli i další kardinálové. A tam zůstal až dodnes. A přece jedno petrovské poslání zdůrazňuje František víc, než bylo dosud zvykem, a které vychází z tradice prvního tisíciletí: František chce být na prvním místě biskupem římským.

Bylo to k rozpoznání už od jeho prvního dne. Ve svém velmi krátkém pozdravu z balkonu baziliky zmínil dvakrát toto sepětí se svou novou diecézí: „Děkuji vám za vaše přijetí, děkuji za to, že římská komunita takto přijala svého představitele,“ řekl jásajícím zástupům. A posléze dodal: „A nyní začněme tuto cestu biskupa a lidí, tuto cestu římské církve, která se snaží jít příkladem všem ostatním církvím, cestu pravdy a lásky.“

DOMÁCÍ ÚKOL SPLNĚN!

Římskou diecézi papež zahrnul také do svého pastoračního programu. Jen v nejbližším měsíci hodlá navštívit dvě zdejší farnosti, když už předtím do několika z nich zavítal. Například v neděli 17. února navštívil farnost s názvem Infernetto (Malé peklo). Na území této mladé farnosti na okraji Říma se totiž za poslední čtyři desetiletí usadilo více než 20 tisíc nových obyvatel, kterým schází prostory ke shromažďování.

První pozdrav Svatého otce patřil dětem a mladým lidem, kteří ho informovali „o splněných domácích úkolech“ – všichni znali datum svého křtu (papež František během svých generálních audiencí tento úkol víckrát zadal –pozn. red.). Pak se vydal za rodiči nově pokřtěných dětí, za starými a nemocnými farníky, jakož i za kněžími. Před večerní eucharistií pak dokonce několik lidí vyzpovídal. Takto probíhají jeho pastorační cesty po farnos-
tech.

ODLIŠNÉ DŮRAZY

Zato do zahraničí za celý rok podnikl pouze jedinou cestu a tu mu naplánovali vlastně jeho předchůdci – do Brazílie na Světové dny mládeže. Jinam nejel, přestože pozvání měl celou řadu – včetně toho na Velehrad. Rozhodl se však zůstat tam, kde se už delší dobu kumulovaly problémy – v Římě. Ostatně jako zvolený papež byl pověřen i reformou kurie, o níž se tolik debatovalo mezi kardinály při jejich poradě těsně před konkláve.

František pro nápravu vatikánských poměrů už určité kroky učinil: jmenoval nejužší poradní sbor sestávající z osmi kardinálů z různých kontinentů. A do čela kurie jmenoval nového státního sekretáře Pietra Parolina, někdejšího apoštolského nuncia ve Venezuele.

Oč víc se František zaměřuje na Řím a Itálii – v létě třeba navštívil ostrov Lampedusu, tuto periferii Itálie i EU a také přestupní stanici migrantů z Afriky a Asie (a to nedlouho předtím, než zde utonulo asi 130 migrantů) – o to víc důvěřuje univerzální církvi a jejím zástupcům. A nejen kvůli tomu, že jeho nejužší poradní sbor pochází ze všech koutů světa, ale i proto, že při prvním kardinálském jmenování vybral jména nových mužů v purpuru převážně z neevropského prostoru (zejména z Latinské Ameriky, ale z i Asie a Afriky). Jeho předchůdci to dělali naopak. Hodně cestovali po světě, ale kardinály jmenovali hlavně biskupy ze západních zemí.

VATIKÁN POTŘEBUJE „ODLEHČIT“

František nemá potřebu napodobovat své předchůdce, jakkoli je chová v úctě a také hojně cituje. Jeho záměrem je však „odlehčit“ vatikánské centrále, což nebyla právě priorita ani Jana Pavla II., ani Benedikta XVI. Ruku v ruce s tím František vybízí k větší odpovědnosti místních církví. A také k většímu zapojení laiků do rozhodovacích grémií. Z okruhu osmi kardinálů prosakují informace, že se chystá také větší zapojení laiků do vatikánských kongregací a papežských rad.

Co všechno se novému papeži podaří, či nepodaří, zůstává otázkou. František však opravuje „dům“ Pánův, nikoli svůj. Proto může zůstat klidný. Nakonec je to všechno v rukou Božích.