Francie děkovala za abbého Pierra
Vydání: 2017/5 Ředitel vatikánských médií v Česku, 31.1.2017, Autor: Alena Scheinostová
V sekulární Francii vévodil žebříčku nejpopulárnějších osobností a zachránil a naplnil život statisícům bezdomovců. Od smrti „vagabunda Boží lásky“ abbého Pierra (1912–2007), zakladatele Komunity Emauzy, uplynulo právě deset let.
„Abbé Pierre je revolucionář lásky, který se postavil po bok nemilovaných. To se dotýká srdcí všech lidí, stvořených z lásky a pro lásku. Povzbuzoval a povzbuzuje i dnes ty, kdo říkají ‚tohle nepůjde‘. Je součástí svědomí naší společnosti,“ prohlásil k výročí, jež připadá na 22. ledna, rouenský arcibiskup Dominique Lebrun v rozhovoru pro web Francouzské biskupské konference.
Ten přijel sloužit slavnou mši svatou do Esteville, městečka v severní Francii, kde někdejší františkánský kněz dožil a kde je pochován. Součástí oslav byl také pochod k jeho hrobu, který začal u Centra abbého Pierra – jeho posledního bydliště, kam se na stáří uchylují i další členové komunity a jež je pro desetitisíce obdivovatelů nesmírného díla abbého Pierra poutním místem.
Hnutí Emmaüs International, jež dnes zastřešuje komunity, nadace a další iniciativy inspirované celoživotní prací tohoto kněze mezi nejchudšími, nyní působí v 36 zemích. V samotné Francii má 117 komunit. Začátek byl přitom zcela skromný. Otec Pierre se narodil jako Henri Grouès v bohaté rodině, stal se kapucínem, ale pro chatrné zdraví řád opustil a působil jako diecézní kněz a ovšem také jako odbojář a poté poslanec parlamentu.
Komunitu, jež by sdružovala lidi bez prostředků a dávala jim obživu, ubytování a důstojnost, založil roku 1949: potkal se tehdy s mužem, který chtěl spáchat sebevraždu, protože skončil na ulici – Georgesem Legayem. „Nemůžu ti nic dát, protože nic nemám. Ale ty, který jsi přišel o všechno, mi můžeš pomoci pomáhat druhým,“ řekl mu kněz. Legay se stal prvním Pierrovým „compagnonem“ – společníkem v díle, jež zajišťuje potřebným živobytí díky sběru a dalšímu prodeji odložených věcí. Arcibiskup připomněl Pierrovo klíčové vystoupení ve francouzském rozhlase uprostřed mimořádně tuhé zimy roku 1954, kdy na ulicích umrzali lidé. „Abbé Pierre bez okolků vyhlásil: Bezdomovcům se dostává menší péče než zvířatům,“ vzpomněl arcibiskup. Projev vyvolal mohutnou odezvu a Emauzy tehdy vybraly na darech několik set milionů franků a řadu hmotných darů, jež umožnily spustit činnost naplno. „Abbé Pierre sám často vysvětloval, že tehdy vyhlásil válku lidské bídě,“ okomentoval arcibiskup Lebrun, podle nějž je kněz pravým následovníkem sv. Františka z Assisi.
Ani věci, ani lidé nejsou na odpis
Třicetiletý Rostislav Hubert strávil v různých emauzských komunitách ve Francii řadu měsíců. „Pro člověka bez práce je to skvělá možnost, protože v Emauzích nikdo nezkoumá, kdo jsi a co máš za sebou. Střechu nad hlavou, jídlo a práci dostaneš okamžitě, podmínkou je jen opravdu pracovat a dodržovat řád komunity,“ říká. Činnost komunit spočívá v odběru vyřazených věcí, které se dají znovu použít. „V podstatě je to jedno velké vetešnictví. Jednotlivci nebo firmy darují nábytek, šatstvo a obuv, knihy, hračky, elektroniku, nábytek a podobně. A ‚compagnons‘ je sbírají, svážejí ze speciálních pronajatých kontejnerů či sběrných dvorů, třídí, připravují k dalšímu prodeji – ten u nás probíhal vždy v určené dny a pro zákazníky znamenal nakoupit si ještě pěkné a užitečné věci za velmi výhodnou cenu,“ líčí Hubert. Jaká pravidla musí členové Emauz dodržovat? „Žádný alkohol a žádné drogy, poctivá práce a každodenní společný oběd, kde se u nás také vyřizovaly organizační záležitosti komunity,“ shrnuje český compagnon. Společná modlitba není povinná, compagnons se rekrutují z řad různých etnik i náboženství; Hubert k modlitbě využíval především volné neděle. Za práci lidé dostávají kromě bydlení a jídla symbolické kapesné. Někteří brzy odcházejí a staví se na vlastní nohy. „Poznal jsem ovšem i kluky, kteří v komunitě žili třeba dvacet let,“ upřesňuje Hubert, který už dnes má dobrou práci v Praze a myšlenku Emauz by jednou rád přenesl i do Česka.
Milován, protože miloval
Láskyplná pozornost abbého Pierra zahrnovala kromě lidí bez domova například i přistěhovalce nebo mladé pracující. Vyjadřoval se ke světové politice, zvláště co se týkalo atomové hrozby či ožebračování rozvojových zemí, za údajnou „rozhazovačnost“ neváhal kritizovat ani papeže Jana Pavla II. Obdržel francouzský Řád čestné legie, v roce 2005 se v divácké televizní anketě „Největší Francouz všech dob“ umístil na 3. místě, za Charlesem de Gaullem a Louisem Pasteurem.
Když v roce 2007 v 94 letech zemřel, byl mu vypraven státní pohřeb z pařížské katedrály Notre Dame. Roku 2009 získaly emauzské komunity zvláštní právní status a „compagnonům“ zákon zajistil legislativní podporu.
„Zdál se nám věčný. Věčně starý, křehký, shrbený. Věčně byl v ráži, jak bojoval proti nespravedlnostem světa, a nikdy se nevzdával,“ připomíná deník La Croix v letošním vydání slova své někdejší šéfredaktorky Dominique Quiniové, kterými roku 2007 oplakávala Pierrovu smrt. „Abbé Pierre byl milován, protože miloval. Daroval se do služeb poslání ukazovat a nechat milovat Krista ve svých nejubožejších bratřích, na všech emauzských cestách, které křižují naši zemi.“
ALENA SCHEINOSTOVÁ
Sekce: Články, Zahraniční, Zpravodajství
