Fotografie, které ukazují svět víry
Vydání: 2018/1 Tříkrálová sbírka začíná, 2.1.2018, Autor: Jiří Macháně
Více než stočlenná parta fotografů, kteří fotí život církve – to je společenství Člověk a Víra. S jejich snímky se může veřejnost seznámit nejen na jejich webu, ale i na stránkách KT a až do konce ledna také na výstavě v Mladotově domě na Pražském hradě. Poté bude expozice putovat po českých a moravských diecézích. Hovořili jsme s předsedou sdružení ROMANEM ALBRECHTEM.
Bohoslovci v Litoměřicích oslavují kněžské svěcení. Snímek Marek Novák/Člověk a Víra
Slavnost věčných řeholních slibů v klášteře trapistů v Novém Dvoře. Snímek Roman Albrecht/Člověk a Víra
Večerní momentka z loňského Celostátního setkání mládeže v Olomouci. Snímek Jan Hudáč/Člověk a Víra
Noční obloha a kaplička sv. Cyrila, Metoděje, Václava a Urbana v Hradišťku. Snímek Dominik Novák/Člověk a Víra
Co je na výstavě k vidění?
Představujeme to nejlepší, co našich již více než sto fotografů nafotilo za poslední rok. Výběr to nebyl vůbec jednoduchý. V letošním pátém ročníku jsme vybírali z rekordních více než padesáti tisíc snímků. Nominaci získalo na devět set z nich a „jen“ 116 šlo nakonec do tisku. Zhruba polovinu vybíráme hlasováním a zbytek doplňujeme tak, abychom na výstavě ukázali jak důležité události, tak aby zde byl reprezentován život církve v plnosti a pestrosti.
Proč takovou výstavu děláte, vždyť fotky jsou prakticky všechny k vidění na webu clovekavira.cz? Proč se vypravit na výstavu do Mladotova domu?
Na náš web se podívají většinou křesťané, ale na výstavu zajde i jiné publikum. A to je náš hlavní cíl – oslovit hledající. Evangelium obrazem je naše poslání. Snímky navíc nepředstavíme jen v Praze, ale budou následovat výstavy v každé diecézi České republiky.
Je velký rozdíl, když stojíte před fotografií, která má rozměry 90 x 60 centimetrů, nebo sedíte před monitorem. Dojem z fotografie je rozhodně jiný: rozjímáte u ní, přemýšlíte. Doporučuji každému – zkuste to.
Jak se projekt Člověk a Víra vyvíjí? Tedy kromě nově velkého písmenka V v názvu. Mimochodem proč velké V, když je to jazykově nesprávně?
Jak název používají naši fotografové a farnosti, začali čím dál více psát Člověk a Víra. Myslím, že tím dávají najevo, že obojí je stejně důležité.
A jak se vyvíjíme? Pro své členy například připravujeme duchovní cvičení. To poslední v klášteře trapistů v Novém Dvoře bylo úžasné. Zmíním i dva příběhy našich členů. Jana Havlová se k nám přidala před rokem jako hledající člověk a začínající fotograf. Zažila setkání s Bohem, když se celé naše společenství modlilo za velmi vážný zdravotní stav jejího malého syna. A před měsícem jsem jí předával průkaz mentora, člověka, který vede méně zkušené. Nebo Petr Macek, který se k nám připojil v únoru, a už v květnu zorganizoval skvělou výstavu v Teplicích. Přivedl k nám i svého syna Jana jako dalšího fotografa a jeho manželka Alice pro nás začala zdarma pracovat jako tajemnice. Uplynulý rok nám zkrátka přinesl spoustu radosti.
Jaké jsou vaše ambice, kam Člověk a Víra míří?
Pár fotografů nás sice opustilo, ale během loňského roku se k nám připojilo dvaačtyřicet nováčků. Pán nám žehná. A nutně mezi sebou potřebujeme další – v plzeňské i královéhradecké diecézi máme zatím fotografů nedostatek. Vítáme ale fotografy odkudkoli.
Doufám, že v průběhu pár týdnů spustíme naše nové webové stránky, pracujeme na anglické, italské a arabské verzi. Máme připravenou kompletní logistiku tak, abychom mohli expandovat do dalších zemí. Momentálně hledáme fotografy v těch okolních: v Polsku a na Slovensku. Ale začali jsme také jednat v Egyptě. Jsem přesvědčen, že pro pronásledovanou církev by sdílení a zviditelnění jejího života bylo velkým povzbuzením.
JIŘÍ MACHÁNĚ
Sdílet článek na:
Sekce: Články, Publicistika
