Fotkami chceme zvát do kostelů
Vydání: 2015/6 Evropa musí zastavit nenávist, 3.2.2015, Autor: Tomáš Kutil
Na začátku bylo nadšení jednoho člověka – ROMANA ALBRECHTA. Dnes pod hlavičkou Člověk a víra fotografuje čtyřicet lidí.
Fotografie by měly zachycovat krásu sakrálního prostoru. Snímek Roman Albrecht/Člověk a víra
Začínali jste v Praze. Kde všude má Člověk a víra fotografy dnes?
Nejvíce fotografů máme na Moravě, ale působíme už ve všech diecézích kromě plzeňské. I tam nás ale už pan biskup Radkovský propaguje, takže věřím, že se fotografové objeví. Máme zkušenost, že jakmile se v některé diecézi zapojí první člověk, rychle se přidávají další. Fotografie jsou totiž vidět, lidé o nich mluví, což vyvolává zájem.
Mám radost, že už jsme schopni pokrýt akce, které se dějí na více místech. Když například kardinál Duka jel z Prahy do Žďáru nad Sázavou a pak pokračoval na Moravu, všude ho čekali naši fotografové, kteří zachycovali příslušnou část jeho cesty.
Jak na projekt reaguje vedení církve?
S Českou biskupskou konferencí jsme už jednali a naši iniciativu velmi vítá. Jen jsme byli vyzváni, abychom své fungování formalizovali, a tak zakládáme spolek. V tomto ohledu jsme velmi zavázáni panu arcibiskupu Janu Graubnerovi, který celý projekt zaštítil a biskupům představil.
Co je vaším cílem? Vytvořit co nejlepší fotky?
Náš záměr je od počátku duchovní – vytvořit fotografie, které pomohou evangelizačním snahám církevních společenství i jednotlivců. Pro růst víry je velmi důležité hlásání, ale aby člověk mohl slyšet, musí nejprve přijít. Články a webové stránky doplněné hezkou fotografií mohou napomoci, aby člověk přišel. Tímto způsobem se naše snímky už hodně využívají.
Řada farností naši iniciativu vítá a na některých je to už vidět – kostely, které častěji fotografujeme, najednou navštěvuje více lidí. Například ve Štramberku, kde fotí Dominik David, se mi zdá, že kostel je neustále o něco plnější.
Jak se lidé k fotografiím dostanou?
Zveřejňujeme je na našich webových stránkách clovekavira.cz i na Facebooku. Jsme už jedním z nejnavštěvovanějších církevních webů u nás, snímky si prohlíží 65 tisíc lidí. Jsou to především mladí lidé, kteří naše fotky často vyhledávají a dál sdílejí.
Mají vaši fotografové duchovní formaci?
Jsem přesvědčen, že jim spolupráce na projektu Člověk a víra přináší požehnání. Formuje je i to, že se častěji pohybují v sakrálním prostředí. Jeden z fotografů – Petr Zatloukal z Liberce – už také přišel s myšlenkou duchovní služby. Na každých čtrnáct dní proto máme konkrétní téma, za které se modlíme.
Fotí pro nás i nevěřící nebo hledající lidé. S knězem-františkánem Eliášem Pasekou řeším sporné otázky. V létě se k nám chtěl například přidat jeden zen-buddhista, ale rozhodli jsme se, že to není správná cesta. Ne že bychom chtěli odmítat fotografy, ale je třeba, aby měli pozitivní vztah ke křesťanskému Bohu.
A mají i odborné vedení?
Každý fotograf projde na začátku workshopem. Když pak posílá snímky, vždy mu poskytujeme zpětnou vazbu a ukazujeme nejen chyby, kterých se dopustil, ale i jak fotografii ještě vylepšit – lépe oříznout nebo udělat jinak. Čtyři starší fotografové se v hodnocení po týdnu střídají. Byli bychom rádi, aby časem každá diecéze měla svého vedoucího a mohla fungovat samostatně. Je vidět, že se fotografové zlepšují – například na výstavě, kterou jsme měli v prosinci na Pražském hradě.
Budou i další výstavy?
Máme už potvrzenou výstavu v Olomouci o Velikonocích a v Hradci Králové na přelomu dubna a května. V létě bychom měli vystavovat na Velehradě. S ČBK máme dohodu, že by naše výstavy mohly putovat po diecézích, projeví-li o ně zájem.
Sdílet článek na:
Sekce: Články, Publicistika
