Formace ve světě rozšiřuje obzory

Vydání: 2022/5 Papež nově ustanovil katechety, 25.1.2022, Autor: Ondřej Elbel

Vstoupit do řeholní formace znamená vydat se na dlouhou cestu. Pro čím dál víc adeptů zasvěceného života to přináší také povinnost na čas opustit rodnou zemi a vydat se do světa. Co je tam čeká a s čím se vracejí?


V kuchyni sester Učednic Božského mistra. „Zasvěcený Erasmus“ znamená poznat své bratry a sestry nejen v kapli či třídě, ale především v každodenním životě. Snímek archiv A. Stračinové

„Pro mě je život v zahraničí velká výzva,“ přiznává Marek Kirchner, rodák z Ostravy, kterého vstup k Milosrdným bratřím odvál až do severoitalské Gorizie. „Netušil jsem, že se budu učit nový jazyk, zažiju trapasy, ale i to patří do života. Je obohacující žít v jiné kultuře, s novými lidmi, v novém zdravotním zařízení, v nové farnosti, modlit se v italštině,“ vyjmenovává novinky, s nimiž před vstupem do zasvěceného života nepočítal.

Inspirace a pestrost

Podobný scénář zažívá po počátečním poznávání života uvnitř české komunity čím dál víc budoucích řeholníků. Představení posílají kandidáty na zkušenou, aby přičichli k tomu, čím žijí jejich bratři nebo sestry ve světě. Na kapucínského studenta Igora Matušku při kratším pobytu v Itálii zapůsobilo, že se v tamních klášterech setkal s otevřeným přijímáním lidí jiných kultur, názorů nebo vyznání: „Bratři tam žijí v neustálém kontaktu s obyčejnými lidmi a častokrát i manuálně pracují. Například ve městě Recanati provozují restauraci na podporu misií v Beninu a Etiopii. Bratři a přátelé kláštera vaří a obsluhují návštěvníky. Není nic neobvyklého, že u oběda nebo večeře zasednou ke stolu jako hosté i dobrodinci a známí. O kapucínech se říká, že jsou to bratři lidu, a v Itálii jsem se mohl přesvědčit, že tomu tak skutečně je,“ hodnotí Matuška.

Počty českých zájemců o řeholní život obecně spíše klesají. Díky cestě do světa se aspoň dostanou do větších komunit, v nichž je také víc studentů. Vlastimil Vajďák studuje v Salesiánském kněžském semináři v Jeruzalémě: „Je nás kolem padesáti z 24 zemí. Během mého pobytu v Jeruzalémě jsem měl možnost žít se spolubratry ze všech kontinentů kromě Antarktidy,“ podotýká. Tak pestré složení obohacuje, ale může přinášet i problémy. Učit se je překonávat právě v Jeruzalémě je podle salesiána Vajďáka symbolické: „Svatá země je pro mě velmi inspirativní. Vnímám, jak zde křesťané, ale také židé a muslimové prožívají svoji víru. Pravidelně jsem v kontaktu s lidmi z ostatních křesťanských církví, společně se scházíme
a modlíme.“

Obzory ale rozšiřuje i formace v blízkých zemích, jak dosvědčuje redemptorista Pavel Hudousek. Na Slovensku si vyzkoušel třeba lidové misie (v Česku redemptoristé misijní tým aktuálně nemají) nebo katecheze pro lidi bez domova, o které se v Bratislavě starají sestry Matky Terezy: „Je to náročná práce a někdy se zdá, že nepřináší ovoce. Ale jednoho mladíka bez domova jsem víc než rok připravoval na svátost křtu a byl to pro mě dar vzájemného obohacování,“ říká redemptorista. V zahraničí si také uvědomil, že se chce více věnovat pastoraci seniorů.

Výrazným přínosem po návratu

Jezuité loni přesunuli svůj noviciát ze slovenského Ružomberku do anglického Birminghamu. Do týmu formátorů mezinárodní komunity tam patří i P. Pavel Bačo. Míní, že jedním z užitků je určitě nový úhel pohledu pro novice: „Vidí, že se věci dají řešit i jinou než jen českou cestou a nemusí to být špatně. Dále se těmito kontakty vytváří mosty, které usnadňují spolupráci mezi jezuity přes hranice jazyků a kultur, a to i do budoucna.“

S formací v zahraničí mají velké zkušenosti dominikáni. Rozhodnutí posílat bratry na studia do Francie padlo už v roce 2000 po vizitaci magistra řádu Timothyho Radcliffa. „Tehdy procházela naše provincie silnou a vleklou krizí. Jedním z důvodů byla nedostatečná intelektuální formace našich kleriků,“ přibližuje P. Jan Rajlich a vyzdvihuje dobrou řádovou kulturu, krásu liturgie a precizní vzdělání, které studenti v Toulonské provincii získají. „Návrat prvních bratří ze studií a jejich svěcení bylo pro život naší provincie výrazným přínosem,“ dodává dominikán.

ONDŘEJ ELBEL





 

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články



Aktuální číslo 27-28 28. června – 11. července 2022

Z Ukrajiny až na Velehrad

Manželé Lili a Oleksij Ostapčukovi jsou absolventi Kyjevské národní univerzity kultury a umění. Oba vystudovali hru na damburu, což je typický ukrajinský hudební nástroj.

celý článek


Brněnské Výstaviště opět ožije konferencí

Po dvouleté pauze způsobené pandemií se na brněnské výstaviště vrací Katolická charismatická konference.

celý článek


Chci nabourat mýtus rudé Karviné

Dny teď tráví v archivech a s pamětníky. KARIN LEDNICKÁ se při přípravě závěrečné části svého knižního díla Šikmý kostel noří do dějin Karvinska v 50. letech.…

celý článek


Překonali jste krizi v manželství? Napište nám o tom

Sesbírat příběhy manželských zkušeností se vztahovým karambolem, které se podařilo překonat, by chtěl dlouholetý průvodce snoubenců a autor příprav na manželství,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay