Film Rafťáci jako komerční monstrum
Vydání: 2006/14 Za dobrotu na žebrotu, 4.4.2006, Autor: Aleš Palán
O čem vypovídá nový český kasovní „trhák“, určený mládeži
Jsou režiséři, kteří točit reklamy zásadně odmítají (např. autor Štěstí Bohdan Sláma). Většina současných českých režisérů ale občas nějaký ten komerční spot přece jen udělá. Jsou ovšem i tací, kteří vnímají reklamy jako svou hlavní profesi a k filmu si občas jen tak odskočí. S malou mírou nadsázky to lze tvrdit o režisérovi úspěšných teenagerovských komedií Snowboarďáci a Rafťáci Karlu Janákovi. Co hůř: pod Janákovým vedením prorůstá biograf a reklama v jedno nerozlučitelné zábavně-komerční monstrum.
Rafťáci měli premiéru 9. března a nic jiného než (finanční) úspěch od téhle situační komedie nelze očekávat. Tvůrci tento svůj přepoklad pojistili nejen dravou propagací, ale zakomponováním reklam přímo do příběhu. Děje se to v množství naprosto nepřehledném: hrdinové snímku jezdí na kolech té správné značky, pijí jen jednu značku nápoje, do omrzení pojídají jedny a ty samé tyčinky, čtou jedny noviny, poslouchají jednu rozhlasovou stanici...
Divák přitom není konfrontován pouze s detailními záběry na loga značkového zboží, ale jeho propagace jde tak daleko, že ji chvílemi nelze od příběhu oddělit. Hlavní hrdinové Dany (Vojta Kotek) a Filip (Jiří Mádl) přijíždějí k babičce jednoho z nich na venkov. Štěkotem je uvítá malý psík. Následuje zhruba tento dialog: „Ahoj Sezname!“ „Sezname? To je nějaké jméno pro psa?“ „Jasně. Seznam - vyhledávač. Uvidíš.“ Načež přichází na řadu scéna, v níž psík sklerotické babičce vyhledá ztracený předmět. (Na vysvětlenou pro ty, kteří neužívají internet: Seznam je komerční internetový portál, tzv. vyhledávač, pomocí něhož lze najít na síti žádané odkazy na jiné stránky.) Diváci se smějí povedenému vtipu a přitom i s navijákem přijímají reklamní krmi. A pokud svého psíka potom pojmenují Seznam, budou tvůrci filmu (pardon: reklamy) nejspokojenější.
OBALY NA JEDNO POUŽITÍ
Tématem filmu je podle promotérů „humor, přátelství, adrenalinové sporty a (nezbytný) sex.“ Ve skutečnosti je to ještě prostší: Rafťáci nejsou o ničem jiném než o tom, jak přijít o panictví. Kdykoliv, kdekoliv, s kýmkoliv. Když to odpoledne s jedním „obalem“ (rozuměj: s dívkou) shodou okolností nevyjde, přijde večer na řadu jiná. O zdrženlivosti, věrnosti, lásce, ani nějaké prosté zakoukanosti nemůže být řeč. Jde o sex abstrahovaný od jakéhokoliv citu, o čistě fyzický výkon, jakýsi druh sportu. Byť se tak neděje za peníze, v pojetí pohlavního styku se Rafťáci přece jen blíží výše zmíněné komerci: je to něco, co lze mít, získat, opatřit si.
V jednotlivých scénách Rafťáků je patrná profesní dovednost filmařů: bláznivé situační gagy jsou vtipné a jen málokdy trapné, herci předvádějí civilní výkony a dokáží rozesmát, kamera Martina Šáchy je těkavá a zároveň pevná. Janák je režisér, jehož ambice byly možná kdysi větší. Napovídají tomu četné odkazy na známé české filmy. Starostlivý otec Danyho (Milan Šteindler) poté, co sjede nebezpečný jez, připomene sekvenci divadla Sklep ve filmu Pražská pětka, animace titulků odkazuje zase na sérii Básníků. K nejodvážnější reminiscenci se Janák odhodlal v závěru filmu, když děj umístil na hasičský bál. Od roku 1967, kdy excelovalo Formanovo Hoří, má panenko, se toho nikdo neodvážil. Janák však ani zde neselhal, byť scény u stolu Formanovu tombolu přímo parafrázují. Režisér si zde zřejmě uspokojil své „umělecké“ ego a může se s lehkou myslí pustit do další komerce.
Kombinaci sexu a reklamy znají čeští diváci už z počátků TV Nova. Doba, kdy se úchylové zpovídali v budce Tabu a ředitel Železný ve svém pořadu pil stále jednu a tutéž minerálku, se ale v porovnání s Rafťáky dá označit za naivně nevinnou.
Hodnocení: **
Sdílet článek na:Sekce: Zpravodajství, Kultura, Články
