Vydání: 2013/33 Křesťané slaví mariánský svátek, 14.8.2013, Autor: Aleš Palán

Téma: Majetkové narovnání

V srpnovém vedru vyšla na kopec upocená a s přerývaným dechem. Teď váhá, jestli vůbec vejít dovnitř. „Dej si salám a počkej ve stínu; já dovnitř jdu,“ rozhodne se její muž.

„Lidi se nás skutečně někdy na majetkové vyrovnání ptají, a občas dost útočně,“ potvrzuje průvodkyně v kostele sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou Marie Mokrá. „Zajímají se, co si o věci myslíme my průvodci. Když vidí, že jsme všichni pro, nemají už moc co říct,“ usmívá se mladá žena.

KAŽDODENNÍ PÉČE

Zelená hora láká zástupy turistů. Během léta sem přijde každý den více než stovka návštěvníků – a to nepočítáme objednané autobusy. Průvodci je provádějí v češtině, angličtině, němčině i polštině. Jedinečnou barokní stavbu zpopularizoval zápis do listiny kulturního dědictví UNESCO. Právě o tento kostel nyní zdejší farnost prostřednictvím brněnského biskupství požádala. „Až se kostel vrátí do vlastnictví farnosti, čeká nás mnoho naléhavých oprav, chceme však také nadále zkvalitňovat průvodcovskou službu a obnovit službu poutníkům. Nikdo nemusí mít obavy, že by byl kostel nepřístupný. Poutníci by měli mít do chrámu přístup zdarma. O zdražování vstupného pro ty, kdo budou chtít odborný výklad, vůbec neuvažujeme,“ říká zdejší kněz P. Vladimír Záleský.

Zelená hora se přelomového roku 1989 dočkala ve skutečně zbědovaném stavu, do oprav jedinečné stavby Jana Blažeje Santiniho-Aichela se příliš neinvestovalo, návrší bylo zarostlé stromy a divokými keři. Mnoho let stálo kolem ambitů lešení, které se pak muselo rozřezávat autogenem. Teprve v následujících letech se začalo s důležitými opravami ambitů, kopule kostela v interiéru a úpravou terénu z důvodu odvlhčení stavby. Mnoho práce však stále zůstává.

Zelená hora byla církvi odebrána v roce 1953, od té doby je v rukou státu, v posledních letech zastoupeného Národním památkovým ústavem nejprve Brno, pak Telč a konečně České Budějovice. „Spolupráce mezi správci kostela, kteří zastupovali stát, a farností byla někdy složitá,“ vzpomíná místní farář Vladimír Záleský. „Nevěděli jsme, jaké jsou plány s opravami a co se v areálu děje. Liturgické obřady i duchovní program bylo obtížné sladit s průvodcovskou službou – chyběla dobrá vůle. V konfiskačním zápise z roku 1953 stojí, že ačkoliv stát bude vlastníkem, uživatelem kostela zůstává církev. V posledních deseti letech však převážila komerční dravost a my cítili snahu, aby farnost v kostele nejlépe vůbec nezacláněla,“ konstatuje P. Záleský. „O to víc si vážíme vstřícnosti vedení českobudějovických památkářů, pod které nyní stavba patří.“

STROMY A HROBY PRYČ

Mnozí turisté vědí o Zelené hoře hlavně to, že se na zdejším návrší kácely stromy a ze hřbitova se odstraňovaly hroby. Po zapsání památky do seznamu UNESCO stát usiloval o navrácení k původní podobě areálu. V době, kdy Santini kostel postavil, byl původní les vykácen a vnitřní prostranství sloužilo poutníkům k odpočinku. Teprve později se zde začalo pohřbívat.

Komise při zařazení stavby do UNESCA rozhodla, že některé hroby musí být zrušené hned, protože bez toho by nešla udělat kanalizace a odkopat terén kvůli vlhkosti. Radnice tehdy pozůstalým nabídla zvýhodnění hrobových míst na nedalekém novém hřbitově. „Zhruba polovina hrobů na Zelené hoře zatím zůstává, ale někteří lidé hroby i dnes přesouvají nebo ruší. U zbývajících se jistě najde vhodné řešení,“ je si vědom farář.

Zelená hora bude v brzké době potřebovat další opravy – a to naléhavě. Je nutné vytvořit kompletní elektroinstalaci, odvlhčit sakristii, renovovat tvarování ochozů v patře, které jednak neodpovídá původní santiniovské podobě, a trámy jsou navíc silně napadeny dřevomorkou… Práce bude mnoho.

BEZ PROJEKTORU

Od počátku letošní sezony nastoupila nová kastelánka Kateřina Šedo; díky dohodě s památkáři měla už farnost svůj hlas při výběru celého týmu pracovníků. Průvodcovská služba se za těch pár měsíců radikálně změnila a zájem turistů je bez komplikací slaďován s poutním provozem.

Tým pěti současných průvodkyň a jednoho průvodce vzešel ze zdejší farnosti. „Snažili jsme se vytvořit průvodcovské libreto ušité na míru návštěvníkům, vypustili jsme projekci videa a všechno lidem říkáme osobně. Když je pěkné počasí, začínáme před areálem,“ říká se zájmem Marie Mokrá.

„Zelenou horou projdou tisíce lidí a kvalitní průvodcovská služba je také způsobem evangelizace,“ připomíná P. Vladimír Záleský. Jeho slova potvrzuje průvodkyně Adéla Horníčková, když skupince českých turistů přibližuje význam poutního místa a osobu sv. Jana Nepomuckého. „I toto je cesta evangelia,“ poznamenává kněz. Do budoucna hodlá pro průvodce pořádat odbornou a duchovní formaci.

Ačkoli ještě nebyl majetkový přesun uskutečněn, je už nyní v kostele každý měsíc adorace a do péče o něj se pomalu zapojují další farníci.