Dosavadní odpůrce exodu křesťanů z Blízkého východu tak při návštěvě francouzského ministerstva zahraničí reagoval na skutečnost, že víc a více jeho souvěrců už nevidí ve své vlasti žádnou budoucnost a pracuje na útěku na Západ. „Naši věřící se cítí opuštění a ohrožení, a především žijí ve velké nejistotě, protože naše vesnice a města stále nebyly osvobozeny. Proto již nemyslí na nic jiného než na to, opustit Irák a vydat se do neznáma, přestože tak riskují ztrátu života, majetku, a dokonce i mravnosti,“ vysvětlil arcibiskup Mouché Katolickému týdeníku.

 

Arcibiskup, který dnes žije spolu s křesťanskými utečenci z Ninivské pláně v provizoriích v Erbílu v Kurdistánu, navrhuje západním vládám, ale i všem lidem dobré vůle, aby na svém území vytvořili zóny, kde by iráčtí křesťané mohli společně, ve skupinách čtyř či pěti set rodin, pokračovat v životě, na jaký jsou zvyklí. „Jde mi o to, abych udržel naši komunitu jednotnou a aby se věřící nerozprchli a nesešli z cesty,“ podotkl arcibiskup. „Pokud by se tato možnost našla, naši lidé by mohli zůstat pospolu a žít v bezpečném prostředí. Do exilu by každou skupinu doprovázel kněz, který by zajišťoval pastorační péči,“ připojil.

 

Arcibiskup Mouché nepřestává doufat v osvobození Ninivské pláně z rukou Islámského státu, proto i možné přesídlení svých věřících pokládá za dočasné – dokud „naše sídla nebudou osvobozena a my nebudeme mít možnost žít doma bezpečně a se všemi právy občanů první kategorie“, jak okomentoval. Jeho dlouhodobou starostí, již se snaží různými cestami tlumočit odpovědným místům, je hrozící zánik syrskokatolické církve, budou-li žít v diaspoře. Zůstanou-li i v exilu věřící alespoň částečně pospolu, bude pro ně podle arcibiskupa snazší se po ukončení bojů vrátit domů. „Nic totiž neztratí a nezapomenou – liturgii, zvyky, vztahy ani jazyk. A zároveň si zachrání život a udrží důstojnost i víru,“ uzavřel arcibiskup.

 

Jednání s evropskými úřady o možném přesidlování syrských křesťanů dosud nemají jasné závěry. Irácká vláda zatím ohlásila, že přijme přísnější normy na ochranu majetku těch křesťanů, kteří odešli do exilu – vícekrát byl totiž majetek převeden na základě falešných dokumentů. Podvodníci spoléhají na to, že se původní majitelé do země už nevrátí.

 

Kromě otázky exulantů se představitelé křesťanských církví v Iráku a Sýrii snaží regulovat postoje mezinárodního společenství k vojenské intervenci proti IS. Zatímco osobnosti ortodoxních církví vstřícně zareagovaly na vstup Ruska a jeho podporu syrskému prezidentu Assadovi, ostatní církve zůstávají spíše skeptické. „Bombardování není k ničemu. Džihádisté tvoří malé skupiny, které se mohou snadno přemisťovat. Je nutné zapojit pozemní jednotky, včetně zahraničních,“ zdůraznil v rozhovoru pro italskou TV 2000 chaldejský patriarcha Louis Rafael Sako. Podtrhl názor, jejž s ním sdílí maronitští „kolegové“ – že pro úspěch vojenské akce je nutné rovněž zapojení arabských států: právě ty totiž dobře znají mentalitu i jazyk džihádistických bojovníků.