Exhortace XX.

Vydání: 2014/20 Kampaň eurovoleb vrcholí, 13.5.2014, Autor: Romuald Štěpán Rob

288. Evangelizační působení církve má mariánský styl. Pokaždé když pohlédneme na Marii, opětovně uvěříme v revoluční sílu něhy a citu. Na ní vidíme, že pokora a něha nejsou ctnostmi slabých, nýbrž silných, kteří nepotřebují zacházet špatně s ostatními, aby pocítili svoji důležitost. Při pohledu na ni zjišťujeme, že ta, která velebila Boha, protože „sesadil mocné z trůnu“ a „bohaté propustil s prázdnou“ (Lk 1,52.53), je tatáž, která zajišťuje domovské teplo našemu hledání spravedlnosti. Ona také starostlivě uchovává „všechno a rozvažuje o tom“ (Lk 2,19). Maria dovede rozpoznávat stopy Ducha Svatého ve velkých událostech, ale také v těch, které se zdají nepostřehnutelné. Kontempluje tajemství Boha ve světě, v dějinách a v každodenním životě všech. Je modlící se a pracující ženou v Nazaretě a je také naší pohotovou Paní, která „ve spěchu“ (srv. Lk 1,39) opouští svoji vesnici a vydává se pomáhat druhým. Tato dynamika spravedlnosti a něhy, kontemplace a cesty k druhým je tím, co z ní činí církevní vzor evangelizace. Prosme ji, ať nám svojí mateřskou modlitbou pomůže, aby se církev stala domem pro mnohé, matkou všech národů a aby umožnila zrod nového světa. Vzkříšený nám říká svojí mocí, která nás naplňuje důvěrou a tou nejpevnější nadějí: „Hle – všechno tvořím nové“ (Zj 21,5).

Na Mariině příkladu Bůh ukázal, že u něj opravdu není nic nemožného. Pro svoji vůli stát se člověkem si nezvolil nikoho vysoce postaveného, ale křehkou prostou dívku, která i ve své křehkosti ukazuje obrovskou sílu. Neváhá přijmout Boží vůli, ačkoli ví, že ji čeká přetěžký úkol. Církev bez Mariiny přítomnosti by byla pravděpodobně jen strohou ryze machistickou záležitostí. Díky Marii je v ní přítomen prvek ženství, mateřství, lásky a něhy. Tak jako dokázala vytvořit bezpečný domov pro čerstvě narozené Dítě, dokáže pro nás na naši přímluvu vytvořit domov i v církvi. Když Bůh hledal, kudy k nám vejít a jak se nám přiblížit, našel Mariino otevřené srdce. A možná Bůh hledá podobně otevřená srdce i u nás, otevřená pro jeho slovo a jeho vůli. A možná se ve chvíli, kdy je najde, věci pohnou k dobrému.

q1: Jaký dojem v nás zanechala exhortace papeže Františka?

q2: Jak rozeznávat Boží vůli?
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Názory

Související články

Diskuse

Boží vůle Servitor 18.5.2014 07:21
bohaté propustil s prázdnou Vladimír F. 17.5.2014 05:59

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 22 26. května – 1. června 2020

Poděkování papeži ze světa i od nás

K poděkování papeži Františkovi za ranní mše svaté z Domu sv. Marty, které přichází z celého světa, se připojují Češi. Děkovný list převzal nuncius na Pouti médií.

celý článek


Setkání v příhodnou chvíli

„Nebýt jeho, dneska jsem úplně jinde.“ Tuto větu slyšel asi každý z nás. A možná si ji ve svém životě i několikrát řekl. Pokud tedy potkal člověka, který mu takto…

celý článek


Do kostelů se vrací liturgický život

S odezníváním aktuální vlny pandemie zvolna ožívají kostely v okolních zemích. Opatrnost je však stále na místě, a tak zpravidla zůstává v platnosti i dispenz od povinné…

celý článek


Meditace jako obohacení modlitby

Ukázat krásu kontemplativní modlitby a představit české vydání jedné ze svých knih přijel počátkem roku do Prahy ředitel Světového společenství pro křesťanskou meditaci…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay