Exhortace XIX.
Vydání: 2014/19 Den matek – příležitost říci díky, 9.5.2014, Autor: Romuald Štěpán Rob
276. Jeho vzkříšení není minulá událost; obsahuje životní sílu, která prostoupila svět. Tam, kde se vše zdá mrtvé, se odevšad vracejí a ukazují zárodky vzkříšení. Je to síla, která nemá sobě rovnou. Je pravda, že se častokrát zdá, že Bůh neexistuje: vidíme, že nespravedlností, špatností, lhostejností a krutostí neubývá. Je však stejně jisté, že vždycky uprostřed temnot začíná klíčit něco nového, co dříve či později přinese plody. Na zdusaném poli se opět ukáže nezdolný a nepřemožitelný život. Budou se dít mnohé ohavnosti, nicméně dobro se vždycky vrátí, aby se ukázalo a rozšířilo. Denně se ve světě rodí krása, která povstává proměněna dějinnými dramaty. Hodnoty stále tíhnou k tomu, aby se ukázaly v nových formách, a člověk se skutečně mnohokrát obrodil situacemi, které se zdály nezvratné. To je síla vzkříšení a každá evangelizace je nástrojem tohoto dynamismu.
Zde je zmíněno, co je na křesťanském příběhu nejpřekvapivější a stěžejní. Bůh se stal obětí, na které se vyřádilo všechno zlo, které může udělat člověk od začátku až do konce světa. Od té doby je každé zlo smrtelně zraněno Ježíšovou láskou a odpuštěním, utopilo se v hojnosti dobra, jímž je Bůh. Ten se ale také prohlásil za viníka všeho, co může spáchat člověk, aby nás už netížilo svědomí a byli jsme svobodní pro život, dobro a lásku. Smrt je pak pro Boha pouhý spánek, z něhož nás probudí. V církvi má tedy znít stálé velikonoční: Nebojte se! Nebojte se zla, viny, smrti. Boží odpovědí na tohle všechno vždycky je vzkříšení a odpuštění.
q1: Je mi bližší Ježíšův kříž, nebo jeho vzkříšení - a proč?
q2: Jak být více svědkem Ježíšova vzkříšení?
