V prvé řadě by mešní promluva neměla být dlouhá. Její délka by neměla přesahovat 15 minut, i za tu dobu se toho nechá říci hodně. Potom by snad řada přítomných neodcházela na vzduch, nechci říci zrovna na pivo, trvá-li třičtvrtě hodiny a déle. Mohou být jistě vyjímky, když například národ přepadne nepřítel, výklad restitučního zákona, nebo při zádušní mši výčet dobrých skutků zesnulého. Ale kolik takových událostí za život prožijeme? Jinak její kvalitu můžeme posuzovat až poté, co si sami odzkoušíme vlastní myšlenkový tok a schopnost jeho sdělování bez koktání a zadrhování.
Co však v dnešní době zoufale chybí, je tichá mše svatá. Při ní bylo možné se soustředit a opravdu jí prožívat. Jestli jde o pýchu liturgika, že by věřící zlobili a vyrušovali, tak je třeba je nějak zaměstnat, kdoví. Pravdou je, že dnes nerozeznáte slavnost od mezidobí.

Moje zkušenost je ovlivněná , tím , že mám možnost,vybrat si kostel,hodinu a orientuji se dle kněze , který bohoslužbu vede a tím pádem,si nedělní kázání se zájmem poslechnu a myslím ,že mě i povzbudí a nasměruje v mém duchovní životě.
Druhá zkušenost je , když dorazí na mši a výběr nemohu ovlivnit.
Kázání se stává mnohdy neposlouchatelným,snažím se ho poslouchat, ale prostě to nejde a jen sedím a vnitřně nesouhlasím, bouřím se ,trpím,co vše kazatel probere,lidme naloží na hřbet.....svazuje břemena,kterých se možná, sám ani prstem nedotkne.
Kněz stejně , jako lékař,učitel či jiná pomáhající profese,by se měl vzdělávat sledovat trendy,nadchnout a strhnout posluchače,svým zápalem pro Evangelium a život v Duchu a Pravdě...např. Kněz Marián Kuffa.Guy Gilbert.
Určitě je jich hodně,kteří mají radí své bratry a sestry bez ohledu na jejich společenský status.
Zvěstují Krista ať je to vhod , či nevhod.
My, věřící musíme aktivně přispivat a spolupodílet se na životě společenství.

Bohužel z hlediska ,běžné praxe,je odpověď jednoznačná,když nepočítám homilii,pro děti.Ty mají vysadní právu,podílet se na kázání.At již k tomu maji prostor nebo si o něj různymi způsoby řeknou.
Ale, co my dospělí. Mluvíme s knězem osobně,co nás zaujalo nebo ,co nebylo řečí našeho kmene.Je to náročné a zodpovědné konáni, ze strany kněze , který kázání chystá,promodluje.
Zažívá stres,nepochopení nebo naopak úspěch,který je mnohdy jěště nebezpečnější než neúspěch.
Kazatel,je ovlivněn zpětnou vazbou od lidí , za které zodpovídá.
Modlitební podpora kazatele,nese také své ovoce.