Exhortace papeže XIV.

Vydání: 2014/14 Církve: Nechte už narovnání být, 3.4.2014, Autor: Romuald Štěpán Rob

135. Uvažujme nyní o kázání v rámci liturgie, což si od pastýřů žádá seriózní posouzení. Pozastavím se obzvláště, a dokonce poněkud puntičkářsky u homilie a její přípravy, protože se vyskytují mnohé reklamace na tuto důležitou službu, před nimiž si nemůžeme zacpávat uši. Homilie je prubířským kamenem schopnosti a kvality setkávání pastýře a jeho lidu. Víme, že jí věřící skutečně přikládají velkou důležitost a často se trápí podobně jako svěcení služebníci. Jedni nasloucháním a druzí kázáním. Je smutné, že tomu tak je. Homilie může být skutečně intenzivní a potěšující zkušeností Ducha, útěšným setkáním se Slovem a stálým pramenem obnovy a růstu.

Slavení liturgie, zejména mše svaté, je platné i bez kázání a mnoha farnostem a zejména kněžím by pomohlo, kdyby místo vzájemného trápení se při kázání, jak se zmiňuje v exhortaci, jen mlčeli a nechali ve chvíli ticha doznít porci Božího slova. Všichni by zažili úlevu i útěchu z Božího slova, které se špatným kázáním ničí. Přesto je zřejmé, že lidé kázání chtějí, jsou na ně citliví a velmi ovlivňuje jejich duchovní život. A i když je při liturgii podstatné Ježíšovo velikonoční tajemství, přece mešní promluva výrazně ovlivňuje celkovou atmosféru farního společenství. Z dobrého kázání, jež aktualizuje Boží Slovo, dokážou věřící čerpat sílu celý život.