Exhortace papeže XIII.
Vydání: 2014/13 Neslyšící budou mít vlastní Bibli, 26.3.2014, Autor: Romuald Štěpán Rob
104. Dožadování se legitimních práv žen, počínaje pevným přesvědčením, že muži a ženy mají tutéž důstojnost, klade církvi hluboké otázky, které ji provokují a nelze je obejít. Kněžství rezervované mužům jako znamení Krista-Ženicha, který se odevzdává v eucharistii, je otázka, o které se nediskutuje, ale může se stát důvodem určitého konfliktu, pokud je svátostná autorita příliš identifikována s mocí. Netřeba zapomínat, že mluvíme-li o kněžské moci, „nacházíme se zde v rovině funkce, a ne v rovině důstojnosti a svatosti“. Služebné kněžství je jedním z prostředků, které Ježíš užívá ke službě svému lidu, ale zásadní důstojnost plyne ze křtu, který je dostupný všem. Připodobnění kněze ke Kristu jako Hlavě, totiž k počátečnímu zdroji milosti, nezahrnuje povýšení, které by jej stavělo na vrchol ve všem ostatním. Funkce v církvi „nezpůsobují nadřazenost jedněch nad druhými“. Ostatně jedna žena Maria je důležitější než biskupové. A třebaže se funkce služebného kněžství pokládá za „hierarchickou“, je třeba mít na paměti, že „je naprosto podřízena svatosti členů církve“. Klíčem a těžištěm služebného kněžství není moc pojatá jako panování, nýbrž moc vysluhovat svátost eucharistie. Odtud plyne jeho autorita, která je vždycky službou lidu. Tady se prezentuje velká výzva pro pastýře i teology, kteří by mohli pomoci lépe poznat, co to obnáší vzhledem k možné roli ženy tam, kde se přijímají důležitá rozhodnutí v různých oblastech církve.
Pokud pastýři a teologové vyslyší výzvu papeže Františka a zkusí ženy více začlenit v důležitých církevních rozhodnutích, bude to do jisté míry vskutku revoluční krok a návrat k normálu. Co se týká podílu žen na církevním životě, situace zdaleka není ideální a tento stav nahrává různým extremistickým feministickým hnutím. Jistě, jsou farnosti, kde jsou ženy aktivně zapojeny do jejich chodu, stále však není výjimkou setkat se s farností, kde jsou ženy v lepším případě pouze v roli uklízeček kostela, v horším jsou úplně přehlíženy. Někteří kněží, zřejmě z vlastní osobnostní nevyzrálosti, chápou ženy jako nositelky pokušení, jako možný zdroj nebezpečí, neboť se „provinily“ dvakrát: jsou ženami a nejsou kněžími. Na Ježíšově příkladu ale jasně vidíme, že pokud se muž stane knězem, neznamená to, že má automaticky ženy ze svého života vymazat nebo na ně pohlížet shůry z pozice moci. Bůh stvořil člověka jako muže a ženu ke svému obrazu, a proto nebrat v životě církve ženský prvek v úvahu znamená ochudit se o její dar něhy, mateřství, ochrany a útěchy, ochudit se o úplný Boží obraz v člověku. Snažme se v ženách vidět více Marii než Evu, více to, jak to bylo na počátku!
- Jak se ženy zapojují ve farnostech a co by se dalo zlepšit?
- Jakou roli v postoji k ženám hraje v církvi celibát?
Romuald Štěpán Rob a Petra Bláhová
Sdílet článek na:
