Exhortace papeže XII.
Vydání: 2014/12 Halík získal „náboženskou Nobelovku“, 21.3.2014, Autor: Romuald Štěpán Rob
85. „Jedno z nejvážnějších pokušení, které dusí horlivost a odvahu, je poraženectví, které nás přetváří na nespokojené a znechucené pesimisty se zamračenou tváří. Nikdo nemůže podstoupit bitvu, pokud předem plně nedůvěřuje ve vítězství. Kdo začíná bez důvěry, prohrál předem polovinu bitvy a zakopává svoje hřivny. I s bolestnou zkušeností vlastní křehkosti je třeba jít vpřed, nepovažovat se za poražené a připomínat si, co řekl Pán svatému Pavlovi: ‚Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti‘ (2 Kor 12,9). Křesťanským triumfem je vždycky kříž, který je však současně standartou vítězství, jež je nesena s bojovnou něhou vstříc útokům zla. Zlý duch poraženectví je bratrem pokušení oddělovat předčasně pšenici od koukolu, je produktem úzkostné a egoistické nedůvěry.“
Tak často jsme slyšeli a slýcháme řeči o tom, jaký jsme ateistický národ. A toto stýskání církevních mluvčích se pomalu stává konstatováním všech. Kdybychom jen sečetli ty, kteří přijali křest, a to nejen v katolické církvi, došli bychom k velmi zajímavým číslům. Odkud se tedy bere ono jedněmi oslavované a druhými zatracované konstatování o nejateističtějším národě ve vesmíru?
Měli bychom se ptát, jestli si tím neobhajujeme svou vlastní neschopnost mluvit se světem a předat mu evangelium. Byli jsme sice poučeni, že nejsme z tohoto světa, ale byli jsme také vyzváni k tomu, abychom tento svět milovali. Měli bychom především být jako Bůh, který se chytá každého i sebemenšího dobra, které oceňuje a posiluje. Boží obraz v člověku není totálně zničený hříchem a neobnoví ho zamračené elitní diskusní kluby, ale něžní bojovníci, kteří se nebojí přiznat svou hříšnost a slabost, ale vědí, že stojí na straně Ježíšově.
- Z čeho čerpat odvahu a sílu pro každodenní život a pro předávání evangelia?
- Jak bojovat s klišé o nejateističtějším národě?
Romuald Štěpán Rob a Petra Bláhová
Sdílet článek na:
