nemyslím si , že je to ze strany Církve,zas tak nevýrazné ,ale mohla by opravdu volat více,že je na straně obyčejných lidí.
Ale to by museli preláti a kanovníci i biskupové opustit svoje paláce,aby člověk viděl , že to myslí vážně a že vnímají výzvy Papeže Františka.
On by se příkop mezi Církvemi i společností zcela jinak zasypával.
Církev ztratila punc nezávislosti na politicích,dnešní společnost i proto zdůrazňuje, že ji odmítá, tuto instituci.Bůh lidem tolik nevádí,ale Kristova něvěsta,vyvolává rozpaky i ve vlastních řadách.
Restituce prosazovala vláda v čele s premiérem , kterého ovládala konkubína,smutné dědictví Nečasovy vláda.Vím nesuďme......ale Dalšího bojovníka Kalouska, také národ nevnímá moc dobře.Ale já osobně mám Kalouska rád ,ale nejradějí mám knížete Karla.
Nechi svůj obdiv ke knížeti nějak dramatizovat,ale jeho životní zkušenosti mu dávají nadhled,velkorysot a to obdivuji.Součastný prezident je opravdu jen zeman,ktereho zvolila nespokojené část občanů a peníze z Lukoilu,ale dobře nám tak,že máme z ostuduy kabát.Bude to tvrvat jěště hodně let než se vzpamatujeme ze života v totalitě.I když součastná vláda peněz je též nebezpečná.Záleží na nás je odoláme pokušení.
A nebo spolu s Ježíšem řekneme:Odostup satane!!

Samozřejmě, že by měla. Je to její prorocká povinnost.
Potíž je v tom, že zatím není dostatečně důvěryhodná, dostatečně akční a dostatečně věcně kompetentní.
Důvěryhodná není nejen kvůli své minulosti, ale i kvůli tomu, že jsme zatím velmi málo skutečným společenstvím, zatímco na první pohled působíme jako zapouzdřená, poněkud ustrašená a zpozdila instituce.
Akční nejsme proto, že jsme jako tělo bez nervů i svalů. Naše "vnitrocírkevní komunikace" je stále velice neúčinná. Nejsme schopni rychle a kvalitně vyvářet společná stanoviska a následně je účinně prosazovat. Brání tomu jak pasivita většiny věřících, tak některé vnitrocírkevní mechanismy, diktované spíš strachem než zdravou naukou vycházející z Ježíšova upozornění "Jen jeden je váš Pán, vy všichni jste bratři".
Nedostatečně kompetentní jsme proto, že zatím u nás neexistují skutečné myšlenkové trusty vzdělaných a věrných křesťanů, kteří by mohli svou odbornou erudici věnovat církvi na plný úvazek. Dnešní svět je velice složitý a na žádnou z vážných otázek dnes není jednoduchá odpověď, zejména na, pokud se začněme zabývat tím, jak opravdu účinně pomoci, jak odstranit nespravedlnost, jak zmírňovat utrpění, jak posilovat účinně rodiny atd.

Je pravda, že otázka vstupu Církve do politiky je chaoticky vícevýznamová, ale víme-li už dnes, že i současná společnost, podobně jako předešlé kráčí ke svému zániku, byl by takový vstup sebevraždou. Ačkoli pro českou katolickou církev bylo a je už v politice připraveno místo a to v podobě luxusní pojišťovny hojící škody, které způsobuje svými zákony bezohledná společnost, jediná strana zastupující Církev, lidovci, se takového pověření vzdali.
Katolická církev bude muset změnit milosrdenství při likvidaci škod, na milosrdenství při jejich předcházení. V praxi to znamená, že biskup ve své diecézi nenese odpovědnost za počet bezdomovců, ale nese odpovědnost za počet věřících, kteří volili komunisty.

Je třeba vyjít z toho, čím je vlastně tento "nemocný lidský styl" působen. Jeho zdrojů jistě bude více, ale nepochybně jedním z nejpodstatnějších je ztráta naděje, která plodí netrpělivost a strach. Následně pak zaměření na bezprostřední zisky. A z toho vychází konzumní životní styl.
Tedy rozhodujícím přínosem k alternativnímu životnímu stylu konzumní společnosti je v prvé řadě být nositelem naděje. Tedy životního postoje, který navzdory všemu zlému, nesmyslnému a bolestnému důvěřuje v poslední neotřesitelný smysl všeho, včetně vlastního života a životů všech. Zárukou této naděje je Boží láska, která nás nemůže nechat rozplynout v nicotě, ani definitivně nechat poražené lží a nenávistí. Náš životní program je skutečně dobře vyjádřen nadějí "Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí". Přes všechny dílčí porážky a přes všechen výsměch těch, kteří zlomili nad sebou i životem hůl.
Pokud opravdu bude v nás hořet plamínek naděje a bude nás vést k odvaze důvěřovat Pravdě a Lásce, pak už nás bude i napadat, co a jak v konkrétních situacích dělat.
Rozhodně v tom vždycky bude muset být nějak obsaženo posilování vzájemné důvěry napříč celou společností a stejně tak posilování solidarity se všemi tvory, zvláště pak s těmi, kteří se sami nemohou bránit - dětmi, starými lidmi, různě postiženými a "malými bratry a sestrami" z přírody. To nás osvobodí od zbytečností, předně od zbytečného strachu, takže budeme moci být lidmi dialogu, pokoje a vnitřní radosti.

Máte pravdu,že Havlovo heslo.Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.Budí u mnohých úsměv,pohrdání,protože je to pro ně problém ,tak žít a je jednodušší pošklebovat se a hovořit o naivních snílcích,ale to je realita.
Někdy pravda dostavá na frak, s tím je třeba počítat.
Boží mlýny melou......Když jsem byl děcko a poslouchal spirituály,tak jsem snil o boji s Stb,Komunisty, o vězení za pravdu.Přišel listopad a bylo po snech.
Vystřízlivění,tvrdá ruka trhu,konzumu a politického marasmu, nás často překvapuje.
Ale naděje je velká.Vše mohu Vtom,který mi dává sílu,diky za Vaše ispirující myšleky Brácho.

Katolická církev do domácí ani zahraniční politiky vstupovat nemusí, protože má vlastní.
Setká se náhodou několik rodin, zjistí, že mají stejnou víru, jsou si podobné a začnou se navštěvovat. Víra dává důvěru. Po čase přibudou rodiny další, také jednotlivci. Vznikne společenství. Sice nemajetné, ale přitom ohromně bohaté. Každý něco umí. Dnes pomohu já tobě, zítra možná zase ty mně. Vzájemná důvěra. Takových ostrůvků je po naší vlasti rozeseto spousty. Ale není nikdo, kdo by je spojil.
Jako byl Kristus poslaný ke ztraceným ovcím z lidu izraelského (Mt 15,21-28), tak je dnes Církev posílána ke ztraceným ovcím z lidu pokřtěného. Jenom situace je jiná. Za stolem sedí psi, cpou se chlebem a vlastní děti na zemi sbírají drobty. Snad proto nikdo nepřichází.
Česká katolická církev se přece nikdy nesnažila národ poněmčit, potom poruštit a dneska poangličtit. Vždycky to byla česká společnost – vždycky samozvaná a vždycky kráčející ke svému zániku. Stojí-li katolická církev na straně národa, měla by ho i budovat, ne se o něj dělit se samozvanci.

Slova papeže vyházejí ze zkušenosti Jižní Ameriky.
situace je u nás také velmi složitá.Drogy,kriminalita,alkoholismus,obchod s holkama.....v této problematice jsem ponořenej hodně.
A nejhorší je lidská lhostejnot vůči utrpení bližních a k tomu nás Papež vyzývá a tady je pole neorane.
Služby Charity mnohdy předražené a to je bohužel tvrdá realita.
V této oblasti je třeba hodně věcí změnit.Někteří šéfové Charit odměnují hodně managment, ale na ty v terenu, toho moc nezbyde,přitom ceny za , některé služby mi nepřipadají křesťanské.