Exhortace papeže XI.

Vydání: 2014/11 ČSÚ: Věřící lidé mají více dětí, 11.3.2014, Autor: Romuald Štěpán Rob

75. Nemůžeme ignorovat, že ve městech se snadno rozrůstá obchod s drogami a lidmi, zneužívání a vykořisťování nezletilých, izolace starých a nemocných lidí, různé formy korupce a kriminality. Zároveň se to, co by mohlo být cenným prostorem pro setkání a solidaritu, často mění na místo útěku a vzájemné nedůvěry. Domy a čtvrti se stavějí, spíše aby izolovaly a ochraňovaly, než spojovaly a integrovaly. Hlásání evangelia bude základem opětovné stabilizace důstojnosti lidského života v těchto situacích, protože Ježíš chce ve městech rozdávat život v hojnosti (srv. Jan 10,10). Jednotný a úplný smysl lidského života, který nabízí evangelium, je nejlepším lékem na nešvary města, třebaže je nutné vzít v úvahu, že jednotvárný a rigidní program a styl evangelizace není pro tyto situace vhodný. Avšak žít až do dna to, co je lidské, a zapojit se do jádra těchto výzev jako kvas svědectví v jakékoli kultuře a v jakémkoli městě činí křesťana lepším a město plodným.



Je patrné, že mnohé, co je vyřčeno v papežově exhortaci, vychází právě z jeho zkušeností z Latinské Ameriky, kde se nemoci měst a rozdíly mezi lidmi projevují v největší míře. Naši společnost tyto problémy v tak masovém měřítku nesužují, ale přesto se tím nelze uchlácholit. Jsme svědky toho, že čím větší město, tím menší domov a tím větší samota. A tak různá společenství církve (farnosti, biskupství, charity, řeholní společenství) mají umět nabídnout i zcela netradičním způsobem to, co lidské srdce opravdu nasytí jako alternativu vůči poušti města.

Velkým příkladem byla přítomnost kněží na nedávných ukrajinských městských protestech, jak jsme mohli zahlédnout v médiích. Ti riskovali nejen „kariéru“, ale i život pro to, aby předávali poselství evangelia a snažili se být na straně života, svobody a spravedlnosti. Viděli jsme, že moc bezmocných se často podceňuje, ale její hybnou silou je právě ona ohromná vůle a touha po lepším životě, kterou, pokud překročí určitou hranici, opravdu nelze umlčet.

Přiznejme se, že tváří v tvář různým společenským problémům doma i v zahraničí často postrádáme ono zvolání kardinála Tomáška ve dnech naší Sametové revoluce: „Církev je na straně národa!“

  1. Jak vytvářet alternativy k nemocnému lidskému stylu ve společnosti?
  2. Má církev hlasitěji vstupovat do domácí i zahraniční politiky, která utváří společnost?

Romuald Štěpán Rob
Petra Bláhová

Sdílet článek na: 

Sekce: Názory, Články

Související články

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 48 24. – 30. listopadu 2020

Začíná advent: Připravte cestu Páně

Do čtyřtýdenní přípravy na Vánoce vstupujeme letos s koronavirovou pandemií, ale také s výzvou českých a moravských biskupů k modlitbě, postu a almužně.

celý článek


Láska a radost zůstanou

„Co bude po smrti?“ – „Na to nemysli!“ – „Kam směřuje svět, ve kterém žijeme, jak skončí?“ – „Na to nemysli!“ Tak může dnes často vypadat rozhovor o…

celý článek


Přijde, ať chceme, nebo nechceme

Jednou z typických nemocí dneška je nespavost, insomnie. Dokonce existuje „spánková prokrastinace“, tedy patologické odsouvání spánku, s nímž souvisí jako důsledek…

celý článek


Nový KT ke stažení zdarma vždy od soboty

Vážení čtenáři Katolického týdeníku, po dobu mimořádných vládních opatření, která mají opět omezit šíření nákazy koronavirem, jsme se rozhodli Vám naše/vaše…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay