Asi jak který a jak kdy. A taky to souvisí s mojí modlitbou za něj.
Jistě může pastýř svým nasazením, obětavostí a láskou zachránit mnohé zatoulané ovečky. Toto cítím z papeže Františka a taky k tomu stále vyzývá.
Zkusím doplnit tento článek exhortace o pohled z druhé strany. Za svůj hřích jsem zasloužil smrt. S tímto vědomím by pro mě nemělo být těžké snést trochu lidské slabosti ze strany kněze a vnímat to jako impulz pro modlitbu za něj.

Určitě rozhřešení :-) , ale to jste asi tou otázkou nemyslel. Je super, když cítím účast a zájem kněze a povzbuzení na závěr je taky velká posila.

Přiznám se, že mi tohle téma bylo vzdálené, pokud jsem si nepřečetl dílčí odpovědi v dotazníkách k biskupskému synodu o rodině a neuvědomil jsem si, že slova Svatého otce jsou k celému světu a ne jenom k české kotlině.
Když nás přemůže Boží láska a my se rozhodneme poprosit o milosrdenství odpuštění, abychom získali nazpět do svého srdce Krista přes všechny nepravosti vědomě a dobrovolně vůči Kristu spáchané, víme o tom pouze my a Bůh. Zpovědník posuzuje, jestli naše vyznání je upřímné (ne zvykové) a jestli nevězíme ve smyčce, kdy se sice trápíme, ale nemáme odvahu smyčku rozetnout. Podle toho buď dá, nebo nedá rozhřešení. Také byste těžko věřili člověku, který vlastní třetí manželku, nebo člověku, který se ze zištných důvodů dal ke komunistům, že to se svým obrácením myslí upřímně.
Mohou být sice případy, kdy se kajícník přijde zpovědníka zeptat, co by jako mohlo být provinění a co spíše ne, jakási forma psychoterapie, ale to si myslím je spíše nedostatek pastorace, než samotné zpovědi. Dobré je připomenout si způsob patera Pia, ten takové věřící ze zpovědnice rovnou vyhazoval.
České specifikum k tomuto problému spočívá spíše v něčem jiném. A sice, jestli je svátost smíření věřícímu nabídnuta (obsazenou zpovědnicí) a nebo jestli musí kajícník jít o ni požádat do sakristie. Ten rozdíl úspěšnosti bych viděl asi v 75%.

Zajímavá úvaha. opět mě obohatila.
Měla by zaznít na kněžských rekolekcích...chybí mi tam trochu , že se jedná také o akt Božího milosrdenství....Když vyčítali sv.Františkovi Salesskému , že je příliš shovívavý,tak říkal , že se raději bude zodpovídat z přílišné mírnosti, než kdyby kvůli jeho tvrdosti,někdo trpěl.
Patera Pia moc neznám :-) , ale uvědomte si ,že měl asi nějáké dary Ducha a také žil v trochu jiné době.....Zpovědník by měl nejen hodnotit,ale i kajícníka obejmout, jak to dělával Ježíš.

Pouze doplnění. Světec Pio byl současník a vyhlášený zpovědník. Více z ČT
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10123417216-svetci-a-svedci/208562211000013-pater-pio/
Jinak zpovědník může hodnotit pouze to, co mu kajícník sdělí, nebyl přece účastníkem. Není to přece on, zpovědník, kdo hříšníkovi odpouští, nýbrž Bůh a ten také hříšníka objímá. Pokud si to dotyčný neuvědomuje, jaká je jeho upřímnost? Jak v takových případech postupoval Ježíš, dokládá např.Mk 12, 13-17.

Náročné téma,jak pro nás kajícníka,tak i pro zpovědníky.
Zkušenosti mám dobré, ponevadž se snažím vše říkat Ježíši, při svátosti smíření,když jsem narazil na zpovědníka, který dělal ramena,tak jsem mu řekl svoje a šel k jinému a bylo...nechci to hrotit, ale zpověď je stekání s milosrdenstvím Božím,kněz je prostředník.
No uvidm, jak se bude vyvíjet diskuse,snad do toho půjdem , jako vždy :-)