Exhortace papeže VII.
Vydání: 2014/7 V Soči myslí na věřící, 11.2.2014, Autor: Romuald Štěpán Rob
44. Aniž by se snižovala hodnota evangelního ideálu, je zapotřebí doprovázet milosrdenstvím a trpělivostí různé etapy růstu jednotlivých lidí vytvářející se den po dni. Kněžím připomínám, že zpovědnice nemá být mučírna, nýbrž místo Pánova milosrdenství, které podněcuje ke konání možného dobra. Malý krůček uprostřed velkých lidských omezení může být Bohu milejší než zvnějšku korektní život toho, který tráví své dny, aniž by čelil vážným těžkostem. Ke všem musí dosahovat útěcha a podnět spasitelské lásky Boží, která působí tajemně v každém člověku, překračujíc jeho defekty a jeho pády.
Tady papež oslovuje adresně služebníky svátosti smíření - kněze. Je si dobře vědom obecné krize přistupování k této svátosti. Zpovědnice je jako operační sál i lékárna zároveň. Operačními nástroji a léky můžeme hodně ublížit nebo hodně pomoci. Nemluví se o tom, ale mnozí věřící byli svými zpovědníky zraněni, když se po nich vyžadují bezchybné výsledky ihned, pochybení je jim dlouze vyčítáno nebo je ukládáno nepřiměřené pokání. Zpověď je soud, kde kněz stojí na straně kajícníka. Rozsudek pak vždycky tkví v osvobození, když na pravdivé a úplné vyznání s předsevzetím Bůh odpovídá odpuštěním a milosrdenstvím. Středobodem svátosti smíření je vždycky Ježíš Kristus - dobrý pastýř. Nesmějí na to zapomínat především kněží-zpovědníci.
Dokážou zpovědníci potlačit nabízející se dominanci a přistupovat ke kajícníkům s pokorou a úctou?
Co je pro nás nejdůležitější při zpovědi?
Romuald Štěpán Rob a Petra Bláhová
Sdílet článek na:
