Diskuze vázne nejspíš proto, že už jde o ixté pokračování... Navíc tenhle úryvek je možná nejznámější, byl citován v mainstreamových médiích, obletěl sociální sítě, a tak se může zdát, že už k němu "vše bylo řečeno".

Pro mě je přitom asi nejnosnější z celé exhortace. Chápu ho jako takové její shrnutí: právě obava, někdy až neurotická, z "hříchu", "odklonění se od pravověří", zpronevěření se "strukturám" podle mě vede k uzavírání církve (a křesťanů) před světem a ke ztrátě vzájemného kontaktu. Což vede všemi rovinami lidského soužití od "s tím se nebudu bavit, ten je nějakej divnej a má divný názory" až po suspenování Bezáka nebo - což je nejhorší - rozevírání pomyslných nůžek mezi "církví" a "světem", kdy jedni druhým nerozumíme a obviňujme se navzájem z pokrytectví, mimoňství, divnosti, špatnosti.

"Jsi strážcem svého bratra, kontakt si vytvoř", psalo se v jakési pubertální, leč moudré modlitební knížce za mého mládí. A je to podle mě pravda. Pokud budeme mít jako křesťané na prvním místě starost o vlastní, soukromý duchovní růst, čistotu, bezhříšnost, a ne o lidi okolo (=bližní, ve kterých k nám přichází Bůh), dokud budeme hledat Boží tvář všude jinde než ve svých bližních, i když se nám třeba nelíběj (a bezesporu někdy i právem), budeme jako křesťané selhávat. Modlitba a postoj pokorné odevzdanosti Bohu jsou podle mě dostatečnou zárukou, že nás tito bližní tzv. "nesvedou z cesty", i když jim vyjdeme vstříc a budeme se jich ptát, jak žijí a proč, budeme je brát vážně.

Tak zrovna tady teď diskuze nevázne. U minulých vybraných nemainstreamově necitovaných úryvků nicméně vázla... Pojďme ale ostřeji: každým rokem od(padá)chází v katolické církvi 1000 kněží ze služby. Je to jen mizivá statistika z celkového počtu 410 tis. kněží? Jsou to všechno Jidášové, kteří šli svou cestou? Za kolik z nich mají zodpovědnost představení, či vlastní spolubratři, nebo i farníci? A co další bratři a sestry, kteří rezignovali před neprůstřelným, byrokratickým a zastydlým stylem některých "vyšších církevních pater" jak je uvedeno v meditaci? Co s tím? Nebyla by na čase nějaká kající bohoslužba české biskupské konference vůči církvi?

Jako řadová věřící určitě postrádám větší otevřenost, bratrskost "vyšších pater" vůči nám "nýmandům": už jen to, že objeví-li se ve farnosti biskup, staví se Potěmkinova vesnice. A pokud se vůbec objeví... Jasně, je i chyba věřících, že někdy ani nevědí, jak se jejich biskup jmenuje nebo jak vypadá (když máme ty internety a na nich se dá najít všecko...). Ale dostat se ke svému biskupovi, moci mu napsat, zavolat, když např. ve farnosti narazíme na nějaký problém (jako potrhlého faráře, jak se stalo před pár lety u nás), a dostat od něj odpověď - to není běžné a je to špatně, je-li biskup skutečně pastýřem své diecéze.
Ale nevím, jak by podle Vás taková "kající bohoslužba" měla vypadat. Mně by stačilo, kdyby se "vyšší patra" méně chovala jako vrchnost a více jako normální lidi.
K "odpadlým" kněžím - rozhodně není na místě soudit. Ani Jidášové, ani oběti. Pokud někdo cítí, že na danou službu nemá, nezvládá ji, ničí ho, je na místě odejít. jako to udělal pp Benedikt.