nejen pro člena ve službě autority. Ale podobně jako rodina sama, je i uzavřena "cizím". Najít správnou rovnováhu, aby míra oficiality, veřejnosti byla zachována, aby se nestala jen ghetem.

Sociologie zná terminus technicus "utopie řehole", odlišné, specifické, snadno lidi spojuje. Konečně manželé si bývají podobní, blízcí, již před svatbou. Jak jásá praotec Adam.

Otázka pro koho, kterým směrem. Ona "víra" se drolící byla namnoze dříve erozí společného života. Mobbing, bossing nejsou moderní, jak by angličtina naznačovala. Jak se rozpadla vesnice, padla i farnost. Městská je trochu "mešita", pro lidi s určitými potřebami, také synagoga je věc volby. Vypadá to lákavě, ale do čeho se člověk nenarodí, je málo zapojen, jeho víra poněkud neviditelná.

Tedy nemusí, ale kde je ještě ta samozřejmost, konečně v česku se od instituce stále více čeká, než by se jí nabízelo. V tom i jedna dimenze "majetku", generace nejen shromáždily, ale byly zvyklé i čerpat, fara nízkoprahová kam se neziskovky a charity hrabou.

V české deformaci se uvádí tresty za rebelie, hlasitě se mlčí, že byl trestán i šlechtic, že o lid špatně pečoval a že to došlo tak daleko. Podobně dnes publikum nárokuje od církve, namísto jinde obvyklého "co mohu udělat" by nárokovalo od sebe sama.