Vydání: 2011/9 Václav IV., 23.2.2011, Autor: Aleš Palán

Budeme v budoucnosti dál číst knihy na papíře, nebo už jen v elektronické podobě? Nejen o tom jsme hovořili s šéfredaktorem nakladatelství Host Miroslavem Balaštíkem. Kniha Jana Balabána Zeptej se táty, kterou Host vydal, se v anketě KT o Dobrou knihu roku umístila na druhém místě, v anketě Lidových novin dokonce zvítězila.

Některá zahraniční nakladatelství vydávají už delší dobu knihy paralelně na papíře a v elektronické podobě. Zdá se, že nyní tento trend dorazil i k nám. Jak na to reaguje Host?

Na tuhle situaci jsme se připravovali a prodej e-knih spustili na přelomu ledna a února. Jde především o nejúspěšnější české tituly z poslední doby jako knihy Petry Soukupové, Jiřího Hájíčka, Antonína Bajaji, Jana Balabána nebo Kateřiny Tučkové a Radky Denemarkové. Jsou dostupné z distribučních serverů, jako jsou E-reading, Palm knihy nebo Ráj knih. Zájem se zatím pohybuje v desítkách kusů, což souvisí pochopitelně s tím, že u nás ještě nejsou příliš rozšířené čtečky elektronických knih. Jak ale říkal kolega v nakladatelství: Ve chvíli, kdy se čtečka stane vánočním dárkem, zájem o e-knihy se zmnohonásobí.

Vy sám čtečku máte?

Dostal jsem ji právě k Vánocům. Musím ale říct, že jsem si zatím nezvykl číst z ní doma v posteli. Nicméně na dovolenou, na cesty je podle mne ideální – člověk s sebou nemusí brát kila tištěné literatury. Text je na čtečce vidět skutečně dobře, a pokud se ještě technicky vylepší, například bude mít dotykový displej, a bude stát kolem 1 500 Kč, což bude podle mne otázka roku nebo dvou, rozšíří se masově.

Co na čtečku říkají vaše oči? Je to skutečně stejně komfortní čtení jako na papíře?

Je to docela komfortní. Obrazovka je matná, jemně zašedlá jako papír a nesvítí jako monitor u počítače. A navíc umí čtečka věci, které s tištěnou knihou dělat nemůžete – například vám text i nahlas přečte a můžete si zvolit, jestli to má být mužský nebo ženský hlas. Pochopitelně zatím je to jen v angličtině, ale čeština je otázkou času.

Není to takový ten syntetický robotický předčitatel?

Ne, skutečně to zní téměř přirozeně.

Co od tohoto jevu očekáváte jako nakladatel?

Nemyslím si, že by alespoň zatím nějak konkuroval papírovým knihám. Zkušenosti ze Spojených států, kde jsou čtečky nejrozšířenější, neukazují, že by e-knihy nějak masově ubíraly čtenáře klasickým knihám. Spíš jde o podporu čtení jako takového. A dokážu si třeba představit, že se elektronická verze bude přidávat i jako bonus pro toho, kdo si koupí dražší papírovou knihu. Bude ji tak mít kdykoliv k dispozici, neboť čtečky pojmou tisíce titulů.

Takhle to dělají některé nezávislé kapely: vydají CD (nebo LP) a dají k tomu kód, díky němuž si posluchač může stáhnout nahrávku v mp3 formátu.

Přesně tak. A taky pro nakladatele bude mít e-kniha spoustu výhod. Pokud se masově rozšíří, ubude nám ta největší starost a největší nakladatelská „alchymie“: jak stanovit náklad knihy? A kolik kusů případně dotisknout, když se titul vyprodá? U elektronické knihy otázka výše nákladu a dostupnosti titulu zcela odpadá. Jsou kdykoliv a kdekoliv pro čtenáře neustále k dispozici. A to nemluvím o starších titulech, které už nejsou k dostání, ale které nakladatel nedotiskne, protože by se mu to nevyplatilo. I ty najednou budou opět dostupné nejen ve veřejných knihovnách. Zatím tedy vidím jenom pozitiva.

Říkáte, že zájem o e-knihy zatím neubírá na zájmu o knihy tištěné. Znamená to, že oslovují nového čtenáře?

Statisticky vám to neřeknu, ale jsou to jistě jak noví čtenáři, které ta snadná dostupnost (několikeré kliknutí myší) přiměje si e-knihu stáhnout, tak současně i ti stávající, kteří si koupí papírovou knihu, ale aby ji nemuseli tahat s sebou třeba do metra, tak si ji pořídí i v elektronické formě do čtečky.

Uvažujete i o tom, že byste vydával knihy jen v elektronické podobě?

To si dokážu v dohledné době představit třeba u publikací univerzitního typu, jako jsou sborníky z konferencí, skripta, vědecké monografie i časopisy – tady, myslím si, elektronická produkce časem nad papírovou převáží, nebo ji dokonce zcela nahradí.

Dá se tedy do budoucna očekávat vznik nakladatelství, která se soustředí výhradně na elektronickou podobu knih?

Nemyslím, že by nějak výrazně vznikala nová nakladatelství, spíše ta, která se zaměřují na vědecké texty, přejdou zcela na internet. Proces výroby až do fáze tisku je u e-knih samozřejmě stejný jako u papírové knihy: musí se redakčně zpracovat text, udělat jazykové korektury, navrhnout grafika a obálka, udělat sazba a také se zařídit propagace. To všechno patří k elektronické knize stejně jako k té papírové, takže ti, kdo s tím mají zkušenosti, budou mít pochopitelně výhodu i v případě e-knih. A navíc si myslím, že právě renomé nakladatelství bude pro čtenáře stále důležitější, aby se v té obrovské internetové nabídce nějak orientoval.

E-kniha tedy není zas o tolik levnější.

To je jeden z mýtů, že si lidé myslí, že když je něco na internetu, tak je to skoro zadarmo a nakladatelství s tím nemá žádné náklady. Ale jak jsem řekl – většina nákladů je stejná jako u papírových knih a výroba v knihtiskárně tvoří asi 10–15 % ceny knihy. Odpadá zde sice také knihkupec, ale distribuční firmy si berou 35 % z ceny e-knihy za elektronické zpracování textu a vystavení na internetovém portálu. E-kniha tak může být levnější odhadem o nějakých dvacet procent oproti klasické.

Co může fenomén e-knih znamenat z hlediska čtenářského?

Myslím, že může čtení jedině pomoci. Je tu ale i otázka, jestli čtečky nezůstanou jen přechodnou módou. Problém vidím paradoxně v tom, že se čtečky budou stále víc technicky zdokonalovat. Dnes jsou černobílé a určené jen ke čtení, což pokládám za jejich výhodu. Jakmile se z nich stanou multifunkční zařízení, něco jako je dnešní iPed, displej bude barevný, bude možnost surfovat po internetu, přehrávat videa, filmy a muziku, pak se obávám, že v této konkurenci text nejspíš prohraje.

Jdete do e-knih jako nakladatel s nějakou vizí a očekáváním?

Zatím se všechno teprve rozvíjí, ale uvědomujeme si, že to bude časem vyžadovat od nakladatelů trochu jiný typ propagace a marketingu. Budeme se muset více zaměřit na různé „bonusy“, natáčet ke knihám klipy, videorozhovory s autorem, pořádat on-line debaty atd. Takže k elektronické knize bude existovat i takový bonusový balíček.

K tištěným knihám jste už nějaké klipy dělal?

Natočili jsme jich zatím jen pár, například ke knize Kateřiny Tučkové Vyhnání Gerty Schnirch a k Básním J. H. Krchovského, které jsou k dispozici na YouTube. Ale spíš jsme tak zkoušeli, jaké jsou možnosti.

Host vydává také Českou knižnici, klasická díla české literatury. Pro tuto řadu jsou možná e-knihy ideální platformou.

Česká knižnice je především prestižní věc. Je to kánon české literatury a k tomu samozřejmě patří klasická tištěná kniha. A ti, kdo tyto tituly kupují a řekněme „sbírají“, je neberou jen jako aktuální četbu, ale jako součást své čtenářské paměti a tedy také součást knihy. To je dimenze knih, která minimálně ještě pro naši generaci nezmizí. A jak jsem řekl, je to také doufám otázka čtenářské prestiže – mít doma v knihovně vyrovnané svazky národního literárního kánonu. Bohužel tím, že se v průběhu času měnili nakladatelé, kteří tuto řadu vydávali, se stalo, že celá edice nemá jednotný vizuální tvar a podobu.

Jak se určuje ediční politika České knižnice?

Nadace Česká knižnice má svoji radu, která připravila rámcový ediční program v polovině 90. let, kdy edice začala vycházet. Program je stanoven na mnoho let dopředu.

Jsme za polovinou vydávání této edice?

Ještě určitě ne. Zatím vyšlo 55 svazků a počítá se i s tím, že program se bude rozšiřovat tak, jak do kánonu české literatury budou přibývat další autoři.

Literatura je živá záležitost, živá je i její interpretace. Nesměruje kodifikování obrazu literatury proti takové živosti?

To si vůbec nemyslím. Česká knižnice přece nepředstavuje nějakou definitivní interpretaci daných knih. Čtenář může chápat text zcela dle vlastní libosti a navíc ho bude mít ve spolehlivém vydání, opatřený poznámkami a komentářem, který knihu zařadí do vývojových souvislostí. Je to prostě kritické vydání knih, které odborníci považují za zásadní pro českou literaturu.

Loni jsme zažívali velké pnutí ohledně samotné existence literárních časopisů, odkázaných do jisté míry na státní subvence. Ta měla být dramaticky krácena. Nakladatelství Host vydává i stejnojmenný literární měsíčník. Jaká je situace v současné době?

Musím říct, že po mnoha letech jsme letos optimističtí. Částka, kterou vedení ministerstva kultury vyčlenilo na podporu živého umění, se oproti loňsku, kdy se nám ji podařilo vybojovat, nijak dramaticky nesnížila.

Toho jste ale dosáhli jen díky protestům.

To ano. Současný ministr si dobře uvědomil, že oněch přibližně 350 milionů, které jsou určeny pro celou oblast živého umění, je opravdové minimum, které umožňuje kultuře přežít. A že za tak málo peněz díky obrovskému entuziasmu umělců vzniká ještě poměrně velké množství kulturních projektů. To jsme vždy říkali každému ministrovi a jsem rád, že ten současný to dokázal tak rychle pochopit a akceptovat. I tak zde jde ovšem o podporu nutnou, nikoliv však dostačující pro rozvoj kultury.