Vydání: 2004/19 Mariánská zbožnost, 2.9.2004, Autor: Jaroslav Someš

Inspirující patronka českého národa
V programu letošního Pražského jara jsem se dočetla, že bude provedeno Dvořákovo oratorium Svatá Ludmila. Nikdy jsem neslyšela ani se ve škole neučila, že by Dvořák napsal takovou skladbu. Mohli byste o ní něco napsat?
A. Č., Olomouc

Oratorium Svatá Ludmila skutečně Antonín Dvořák napsal a patří k jeho nejmonumentálnějším dílům. Snad právě proto není uváděno tak často, jak by si vzhledem ke svým hudebním i ideovým kvalitám zasloužilo. Stojí na rozhraní mezi skladatelovou tvorbou duchovní a dramatickou. Vzniklo v jeho vrcholném tvůrčím období na přelomu let 1885 a 1886.

Po triumfálním úspěchu provedení Stabat Mater v Londýně v březnu roku 1883 se Dvořákovi naplno otevřely dveře k mezinárodní slávě. Samotná Anglie (jakožto země s vžitou tradicí händelovských oratorií) si nejvíce cenila právě jeho velkých vokálně-instrumentálních děl. Tak vznikly na přímou objednávku hudebního festivalu v Birminghamu Svatební košile, pro festival v Leedsu Svatá Ludmila a znovu pro Birmingham Requiem (kromě toho pro londýnskou Filharmonickou společnost 8. symfonie d moll, zvaná Anglická, a v Royal Society of Musicians byly uvedeny Cigánské melodie).

Je příznačné (a i pro náš dnešek poučné), že Antonín Dvořák ve výběru námětů pro zahraniční objednávky stál plně na svém češství, a že právě tím dosahoval světovosti. Básnický text k oratoriu Svatá Ludmila pro něj napsal Jaroslav Vrchlický. Ten měl dokonce v plánu napsat verše k celé trilogii o úsvitu křesťanství v Čechách: ke Svaté Ludmile ještě Svatého Václava jako druhý díl a jako třetí Svatého Vojtěcha.

Dvořákova Svatá Ludmila má tři části. První líčí staroslovanskou oslavu jara na Ludmilině hradě na Mělníku, kam přichází poustevník Ivan hlásat jedinou pravdu, jediné světlo, Kristův kříž. Druhá část se odehrává v berounských lesích, kde Ludmila, v touze najít pravého Boha, Ivana vyhledala. Další děj vychází ze staré legendy o sv. Ivanovi. Ludmila se stává svědkem toho, jak zbožný poustevník zachrání laň, poraněnou na lovu knížetem Bořivojem. Ten se zde s Ludmilou setkává a oba se do sebe rázem zamilují. Třetí část je vlastně velkým živým obrazem Ludmilina a Bořivojova křtu na Velehradě. Bořivoj prosí o „křestu dar“ také pro celý svůj národ a mohutným zpěvem 'Hospodine, pomiluj ny!' oratorium končí. I z tohoto stručného nástinu děje je zřejmá dramatická stavba celé skladby. Proto byly také činěny pokusy o její scénické provedení. Poprvé už v roce 1887 v Národním divadle v Praze a Antonín Dvořák, který premiéru osobně dirigoval, dokonce k tomuto účelu udělal některé úpravy.

Na letošním Pražském jaru zazní Svatá Ludmila v podání České filharmonie pod taktovkou Jiřího Bělohlávka, s Evou Urbanovou v titulní úloze. Oratorium bude provedeno dvakrát, a sice 15. a 16. května ve Smetanově síni Obecního domu. Pro ty, kdo nebudou mít štěstí se některého z obou koncertů zúčastnit, připomínám, že Supraphon před nedávnem vydal na CD přepis starší nahrávky Svaté Ludmily v nastudováni dirigenta Václava Smetáčka s Českou filharmonií a s Evou Zikmundovou a Beno Blachutem jako hlavními sólisty. (Více k Pražskému jaru také na str. 8 - pozn. red.)

JAROSLAV SOMEŠ, hudební kritik, historik a publicista

Josef Vojtěch Hellich: Sv. Ludmila a kníže Bořivoj vyučují na Budči sv. Václava (1880)