Dvacet let od obnovy Kláštera Hejnice
Vydání: 2021/2 Tři králové přicházejí online, 5.1.2021, Autor: Karel Pučelík
Příloha: Diecézní zpravodajství - Litoměřická diecéze
V úterý 5. ledna uplynulo 20 let od obnovy hejnického kláštera, který slouží jako vzdělávací, konferenční a poutní dům.
Poutní místo v současnosti. Snímek Jakub Šerých/Člověk a Víra
Hejnické centrum společně s poutním kostelem Panny Marie je vyhledávaným cílem poutníků, účastníků exercicií a konferencí i četných turistů. Všichni zde totiž už dvě desetiletí nalézají zázemí. Aktuální oslavy se ovšem kvůli pandemii omezí jen na sled dvou desítek pozdravů ve videích na facebookovém profilu. Jak doufá vedení centra, pro další akce snad nastane lepší období v průběhu roku.
Areál je spojen s františkány a od poloviny minulého století také se strastmi řeholních řádů. „Dům františkánů, založený v roce 1692, sloužil řádu až do jeho likvidace komunisty v roce 1950. Jeho další osud byl spojen s centralizací řeholníků a internací řeholnic,“ řekl KT současný ředitel Kláštera Hejnice Jan Heinzl.
Objekt patří mezi časté příklady, jak se 40 let nesvobody podepsalo na historickém a kulturním dědictví země. „V roce 1990 byl dům ruinou, stojící vedle zchátralého poutního chrámu Panny Marie. O obnovu místa se zasloužil P. Miloš Raban. Od ledna 2001 slouží pak obnovený klášter jako vzdělávací, konferenční a poutní dům,“ popsal novodobou minulost Heinzl. Za znovuzrození vděčí klášter z velké části právě nadšení P. Rabana, který byl kromě starostí o místní farnost zapálený do vědecké činnosti, a to nejen na nedaleké Technické univerzitě v Liberci. „Navrátil Hejnice, českou Mariazell, mezi nevýznamnější poutní místa Česka. Díky umístění v trojzemí Čech, Saska a Dolního Slezska a provázanosti s řadou univerzit je jejich význam i mezinárodní,“ dodal Jan Heinzl.
Výročí zakladatele
Hned ve čtvrtek 7. ledna pak uplyne 10 let od úmrtí zmíněného obnovitele hejnického kláštera P. Miloše Rabana. „Patřil k českým osobnostem evropského formátu. Neznal slovo: ‚nejde‘, a i když chtěl po sobě i po jiných občas věci nesplnitelné, díky nezdolné vůli a křesťanské víře se mu podařilo mnoho obdivuhodného. Byl strojním inženýrem, manželem, otcem, později vyhledávaným knězem i vysokoškolským pedagogem, děkanem tehdejší Pedagogické fakulty na Technické univerzitě v Liberci,“ uvedl kněz, teolog a zároveň pedagog liberecké univerzity P. Michal Podzimek.
Rabanova cesta ke kněžství nebyla přímá. Ke křesťanství konvertoval až po vystudování systémového inženýrství. Aby se mohl věnovat teologii, musel emigrovat z Československa, protože tehdejší systém mu další studium teologie neumožňoval. Tu následně studoval na římských univerzitách a poté, co mu papež Jan Pavel II. udělil dispens od povinnosti celibátu, byl v roce 1985 v římské bazilice Panny Marie Sněžné vysvěcen na kněze.
„Spiritualitou jeho aktivitami nabitého života bylo zdolávat vrcholy hor ve vlastním i v přeneseném smyslu slova, protože – jak říkával – ‚každý vrchol kryje vrchol ještě větší, krásnější.‘ Z viditelných věcí pak jeho život dodnes chválí především znovuvzkříšený klášter v Hejnicích, důstojné místo rozličných setkávání lidí i lidí s Bohem,“ uzavřel P. Podzimek.
KAREL PUČELÍK
