Vydání: 2009/4 Obrácení sv. Pavla, 21.1.2009, Autor: Zuzana Burdová

Stará Boleslav – Brandýs nad Labem, toto dvojměstí pravidelně přitahuje pozornost médií díky Palladiu a Národní svatováclavské pouti. Tak trochu stranou přitom zůstává druhé jmenované město, a tak už málokdo ví, že je samostatnou farností s cennými doklady o naší historii. Dva kostely, které měnily vyznání, svědčí mj. o tom, jak to u nás bývalo s náboženskou svobodou.

Brandýský kostel Obrácení sv. Pavla je v popředí zájmu na jaře, kdy se konají městské slavnosti Audience u císaře Karla. Velkolepě pojatá akce, při níž se vzpomíná na posledního majitele panství bl. Karla Habsburského, je zahajována mší svatou v tomto kostele s ostatky bl. Karla při polním oltáři. A slavnostní je samozřejmě i den Obrácení sv. Pavla. V půl desáté tu 25. ledna i letos začne poutní mše, jejímž hlavním celebrantem bude Mons. Michael Slavík, generální vikář.

ZPRVU BRATRSKÁ MODLITEBNA O historii děkanského kostela Obrácení sv. Pavla čtu v knihách státního archivu v nedaleké Lysé. Dozvídám se, že náboženské poměry v původně katolickém Brandýse změnily husitské války. Fara připadla straně podobojí. O sto let později zadal Arnošt Krajíř z Krajku italskému staviteli úkol postavit tu modlitebnu českých bratří. Matteo Borgorelli, lidmi přezdívaný mistr Mates, renesanční modlitebnu v letech 1541–42 skutečně postavil. Byla to jedna z prvních renesančních, volně stojících kostelních staveb severně od Alp. Po roce 1547, kdy Brandýs nad Labem zkonfiskoval Ferdinand I., byl kostel jednotě odňat a předán utrakvistické církvi. Bratrský kněz Jan Černý a další bratři, kteří se nezřekli své víry, byli vypovězeni ze země. Kolem roku 1600, v době náboženské tolerance, opět kostel spravoval bratrský kazatel. Po bitvě na Bílé Hoře byli ovšem bratři z kostela znovu vypovězeni a z dřívějšího bratrského sboru bylo zřízeno katolické děkanství.

OČIMA FARNÍKŮ Po schůdkách dolů do kostela schází od dětství mezi jinými i brandýský rodák, pětatřicetiletý Petr. „Coby malé dítě, nechápající obsah tajemství liturgie, jsem při mši svaté často sledoval obraz na hlavním oltáři – muže sedícího na zemi, kterého pozoruje Ježíš s několika anděly. Dnes v osobě sv. Pavla vidím především radikálního křesťana, neúnavně hlásajícího radostnou zvěst o Boží lásce k člověku a žijícího v době, která se v mnohém podobá té dnešní,“ říká Petr. Aktivním členem zdejší farnosti je i Doubravka Svobodová, přistěhovavší se sem v roce 1970 z Moravy. „Byla jsem tenkrát v těžké životní situaci a šla jsem do neznámého města. Z toho, že je kostel zasvěcený Obrácení sv. Pavla, jsem se velice radovala, protože se mi na tento svátek narodil prvorozený syn. A v roce 1887, kdy Josef Scheiwl namaloval obraz na hlavním oltáři, se zase narodil můj tatínek. Pro toho, kdo je vnímavý, je Bůh přítomný stále a všude,“ vysvětluje Doubravka. Při farních biblických hodinách se pak snaží vtáhnout do svých životů inspiraci svatým Pavlem. „Řídíme se rozpisem četby podle Carla Ghidelliho, arcibiskupa diecéze Lanciano – Ortona,“ říká P. Michal Procházka a dodává, že vztah přítomných ke sv. Pavlu se tak začíná měnit. „Svatý Pavel se pro mnohé stává zvěstovatelem radosti – ne nějaké hlučné, bujaré, ale radosti tiché, hluboké a trvalé.“

EVANGELÍCI BEZ DOMOVA Kdo to v Brandýse nad Labem nemíval lehké, je církev českobratrská. Poslední demolici své modlitebny zažili věřící ještě v roce 1977 – v době honu na signatáře Charty 77, v níž se někteří evangelíci angažovali. Kostel a fara měly ustoupit „veřejnému zájmu“, tedy stavbě sídliště. Ve vyjádření tehdejší Synodní rady ČCE se konstatuje: „Takto tvrdě nebylo proti žádnému sboru naší církve postupováno.“ Až o tři roky později se podařilo koupit nový objekt – dům, kde mohl bydlet farář s místem pro kancelář i bohoslužby. V 90. letech byl pak na oplátku českobratrské církvi předán kostel katolický – chrám sv. Petra, zřejmě nejstarší církevní památka města. Na přilehlém pozemku byla postavena fara a tím byly vytvořeny podmínky, které umožňují standardní život pro farní sbor se dvěma stovkami nominálních členů. „Na bohoslužby chodí asi 20 až 40 lidí. Zato na štědrovečerním půlnočním programu se nás letos sešlo asi sto dvacet,“ dodává Jan Kašper, kazatel sboru. Ekumenické vztahy ve městě vrcholí v těchto dnech Týdnem modliteb za jednotu křesťanů. „Obvykle se s bratrem Michalem a sestrou farářkou Peterkovou z husitského sboru scházíme již v adventu a domluvíme vše potřebné. Občas se sejdeme i mimo tuto příležitost. Taková setkání tu dříve také nebývala,“ uzavírá Jan Kašper.