26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Důvody neplatnosti manželství

11. 1. 2005

|
Tisk
|

Je možné, aby člověk, který měl před sedmi lety svatbu v kostele a zamiloval se do kamarádky své ženy, měl pak zase svatbu v kostele s tou druhou? Byl prý rozvedený církevně. Je jeho druhé manželství právoplatně uzavřené? Jaké jsou vlastně nejčastější důvody ke zrušení manželství?

Vydání: 2005/3 Falešné pocity viny, 11.1.2005, Autor: Ignác Antonín Hrdina

 

Otázka tedy v obecné rovině zní: Může katolík uzavřít další, a to církevní sňatek, pokud partner z jeho prvního manželství je ještě naživu? Odpověď je zásadně negativní, protože kanonické právo (tj. právo katolické církve) teologicky vychází z principu nerozlučitelnosti manželství podle známého Ježíšova výroku: „Co Bůh spojil, člověk ať nerozlučuje“ (Mt 19,6); šlo by vlastně o bigamii. Absolutně nerozlučitelné je každé platně uzavřené svátostné manželství, tj. manželství mezi dvěma platně pokřtěnými (i nekatolíky!), které bylo po sňatku dokonáno pohlavním stykem manželů. Z toho tedy vyplývá, že v ostatních případech za určitých (spíše výjimečných) okolností může katolík uzavřít i za života druhého manžela další, a to církevní manželství. Jde o tyto případy:

1) První manželství (ať už svátostné, či nikoli) bylo uzavřeno neplatně - tedy ve skutečnosti vlastně právně nikdy neexistovalo (šlo o tzv. domnělé čili putativní manželství). Důvody jeho neplatnosti mohou být trojího charakteru: buď nebyla dodržena církevní (kanonická) forma uzavření manželství, jíž jsou katolíci (ne však např. věřící reformovaných církví!) vázáni – to bývá nejčastějším důvodem neplatnosti těch manželství katolíků, která byla uzavřena jen „na úřadě“. Nebo bylo manželství uzavřeno navzdory nějaké manželské překážce (např. katolík si vzal nepokřtěnou osobu bez dispense ordináře) - zde půjde spíše o výjimečné případy. Anebo konečně může uzavřené manželství trpět nějakou kvalifikovanou vadou manželského souhlasu, pro niž je manželství neplatné (např. jeden z manželů je z psychických důvodů nezpůsobilý převzít a plnit podstatné manželské povinnosti).

Ve všech těchto případech musí neplatnost manželství vyslovit autoritativním výrokem (rozsudkem) církevní soud, teprve pak je domnělý manžel „právně volný“ pro uzavření nového sňatku. Soud přitom nezjišťuje případné zavinění manželů na rozvratu manželství, nýbrž výlučně objektivní platnost (resp. neplatnost) manželství.

2) Druhý okruh případů se týká pouze platně uzavřených nesvátostných manželství (tedy takových, kde alespoň jeden z manželů je nepokřtěný). Taková manželství lze za určitých okolností rozloučit „ve prospěch víry“ jednoho z manželů, popř. i ve prospěch víry třetí osoby, s níž má být manželství uzavřeno. Jednou z podmínek je, aby rozvrat manželství nezpůsobil žadatel o rozluku, popř. osoba, s níž žadatel hodlá nové manželství uzavřít. Může jít o dva případy: v tom prvním se jedná o manželství, které uzavřely dvě nepokřtěné osoby, načež jedna z nich přijme křest a druhá strana s ní odmítá soužití. Pak lze aplikovat tzv. „pavlovské“ privilegium (podle 1Kor 7,15n): „Jestliže však chce nevěřící strana odejít, ať odejde! V takových okolnostech není zajisté otrocky vázán ani bratr ani sestra...“ V druhém případě jde o nesvátostné manželství, které platně uzavřel pokřtěný s nepokřtěnou osobou (popř. i dva nepokřtění). Zde může takové manželství rozloučit papež jakožto Petrův nástupce (odtud „petrovské“ privilegium). V obou případech je mj. podmínkou, že manželství je (řečeno civilněprávním způsobem) natolik rozvráceno, že není naděje na jeho reintegraci, což se prokazuje zpravidla rozvodovým rozsudkem světského soudu.

3) Konečně třetím případem je situace, kdy platně uzavřené manželství (svátostné i nesvátostné) po sňatku nebylo dokonáno pohlavním stykem manželů – tedy ti dva se ještě nestali „jedním tělem“ (viz Gen 2,24). Takové manželství může na žádost obou či jen jednoho z manželů a po provedeném důkazním řízení rozloučit papež jakožto Kristův náměstek.

 

Také český právní řád (Zákon o rodině) rozlišuje jednak prohlášení neplatnosti manželství, jednak rozloučení manželského svazku, tj. rozvod. Zatímco však kanonické právo umožňuje rozloučení platného manželství pouze ve výše uvedených výjimečných případech, před světským soudem může být manželství rozvedeno, kdykoli soudce dojde k závěru, že je tak hluboce a trvale rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití; v některých případech tomuto stavu dokonce svědčí nevyvratitelná právní domněnka.

Něco jiného než rozloučení manželského svazku je ale tzv. odloučení (separace) manželů, které za určitých okolností může povolit ordinář (zejména tehdy, činí-li jeden z manželů manželské soužití jen obtížně snesitelným). Toto odloučení, které do roku 1950 znalo i české právo (jako tzv. odluku „od stolu a lože“), ovšem neopravňuje separované manžely k uzavření nového manželství, protože původní manželský svazek trvá.

Posouzení, zda manželství může být z nějakého kanonického důvodu prohlášeno za neplatné nebo rozloučeno - stejně jako procesně právní postup s tím spojený - je značně komplikovanou záležitostí. Proto lze jen doporučit, aby se žadatelé v takovýchto případech obraceli na odborníka. V současné době jsou k dispozici advokáti církevního soudu, jejichž seznam může poskytnout každý farní úřad.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou