Domov pro mladé v srdci Alp
Vydání: 2008/16 Misie, 15.4.2008
Příloha: Doma
Každý, kdo navštíví Dolomity a vnoří se do jejich atmosféry, pochopí, proč jsou nazývány srdcem celého alpského masivu. Možná právě toto zvláštní kouzlo přírodní scenérie zapůsobilo na kardinála Josefa Berana, který se rozhodl v roce 1969 v St. Martin in Gsies zakoupit starou budovu celního úřadu pro pastorační účely zaměřené na českou exilovou mládež. A tak během hluboké komunistické totality, která v tehdejším Československu vládla, se Velehrad v Jižním Tyrolsku proměnil v duchovní oázu pro ty, kteří se nikdy neměli do své vlasti vrátit.Díky pastoračnímu úsilí salesiánských kněží se během víkendových setkání a prázdninových táborů mohli mladí exulanti z celého světa potkávat, navazovat přátelství a seznamovat se s kulturou a jazykem své původní domoviny. Ale to je naštěstí záležitost minulého století. Ostnaté dráty padly a společenské změny v naší zemi ovlivnily i život v nedalekých Dolomitech. Centrum Velehrad otevřelo svoji náruč též mládežnickým a farním skupinám z České republiky.
V tomto období se staly pojmem především prázdninové tábory pod vedením P. Jiřího Kopice a P. Aloise Frydrycha. Účastníky byli kluci a holky napůl z Německa a napůl z Čech. Podmínkou pro přijetí bylo slušné chování a schopnost komunikace v češtině. Díky srdečné atmosféře a bohatému programu většina mladých lidí na tyto tábory i po létech v dobrém vzpomíná. Významnou změnu dolomitský Velehrad zaznamenal v roce 2007. Přešel totiž do správy Arcibiskupského kněžského semináře v Olomouci. Dům tak i nadále slouží pro rekreačně-pastorační pobyty zejména velkých skupin mladých lidí nebo členů farních společenství.
Současný ředitel domu P. Antonín Hráček představuje svou vizi: „Velehrad má sloužit jednak k rekreaci, ale také má pomoci lidem obnovit víru, prohloubit vztah k Bohu a k církvi. Lidé by měli pochopit, že církev není jen společenství lidí, kteří se scházejí v kostele, ale umí nabídnout třeba krásné prostředí v horách – právě skrze nádheru zimní nebo letní přírody si můžeme uvědomovat velikost a nádheru Boží. Všechno pak může vyústit do duchovního zážitku a vést člověka třeba i k novému objevení vztahu k Bohu, což také já ze své role kněze vnímám jako velký dar.“
Centrum Velehrad a okolní hory nabízí každému návštěvníku hluboký a inspirující zážitek. Je potěšitelné, že to sem táhne i mladé lidi. Osmnáctiletý Pavel z Vizovic prozrazuje: „Přitahuje mě atmosféra domu a také to, že je zde nabídka duchovního programu. Dům je pro nás zázemím – prostě takovým českým ostrůvkem v cizím státě.“ Jeho kamarád Lukáš ze Vsetína k tomu dodává: „Mě sem přitahují hlavně ty hory, jak jsou ohromné a jak vedou člověka k tomu, aby si uvědomil, že je proti nim malý. Člověk si zde sáhne na dno svých sil, ale v dobré partě lidí to zvládne.“ A do třetice názor Michaela z Kroměříže: „Líbí se mi místní vysokohorské prostředí, protože u nás takové není. I lidé na Velehradě jsou velmi příjemní. Když se k tomu vytvoří dobrá parta, tak si to tu docela užívám.“
Dům nabízí veškeré zázemí, což je velkou výhodou. Najdeme zde kapli, knihovnu s televizí, místnost s pingpongovými stoly a stolním fotbalem, vybavenou kuchyni a prostornou jídelnu, která může sloužit i jako společenská místnost.
Pokoje jsou většinou pětilůžkové s celkovou kapacitou 44 osob. Pro snížení nákladů si každá skupina může přivézt svého kuchaře, který se postará o hladové krky. Opakované zkušenosti s vařením v Dolomitech má i Jenda Cibulka ze Vnorov: „Je dobré, když sem lidé přijíždějí jako turisté, ale odjíždějí jako poutníci. Člověk se zde ocitá uprostřed majestátních hor, hlubokých nížin, zasněžených plání a kolem sebe má příjemné lidi. To mě i přes mé kuchařské povinnosti vede k tomu, abych se postavil a zůstal stát v radosti a úžasu z něčeho, co člověk těžko pojmenovává.“
Mnoho lidí se na Velehrad v Dolomitech opět vrací. To také potvrzují slova P. Josefa Říhy: „V St. Martinu jsem byl víc než patnáctkrát. Považuji to za místo nesmírně duchovně bohaté pro vytvoření vztahů s lidmi a také místo evangelizační pro získání lidí do farnosti a pro společenství. Samozřejmě je to také místo pro osvěžení těla po všech stránkách.“
PAVEL MOTYČKA Sdílet článek na:
