Vydání: 2008/35 Máme doma prvňáčka, 26.8.2008, Autor: Marie Mesanyová

Děti se většinou do školy těší. Takové, u kterých převažuje nad hrdostí z nové životní role spíše obava, potřebují více povzbuzení. Vyprávějme si s nimi o tom, co je ve škole čeká. Kromě zdůrazňování toho hezkého mluvme i o obavách, které je trápí, a náročných situacích, jež je mohou ve škole potkat. Vždy přidejme návod, jak má dítě nové a nezvyklé situace řešit – tím mu dodáme jistotu a sebevědomí.

Samozřejmostí by mělo být včasné vybavení všemi pomůckami, které bude dítě potřebovat. Na školní věci je potřeba vyhradit dítěti místo – aby každá věc někam patřila a bylo ji možné snadno a bez stresu ukládat a nalézat. Pro domácí přípravu pak zařídit místo na práci. Ideální je vlastní pracovní stolek nebo aspoň koutek, kde žáčka nebudou rozptylovat hračky a další podněty, které snadno odpoutají pozornost. V době psaní úkolů je potřeba zajistit klid – vypnout televizi, monitor, uklidnit mladší sourozence.

TRÉNINK RANNÍHO VSTÁVÁNÍ
Vstupem do školy na dítě náhle obrovsky stoupnou nároky, ale ono se jim může přizpůsobovat jen postupně. Pokud je tedy vaše dítě zvyklé ráno dospávat, můžeme je už v předstihu postupně přivykat na dřívější vstávání (ne samoúčelně, ale vždy to spojit s něčím příjemným, kvůli čemu malému spáči stojí za to z postýlky vyskočit), jinak totiž hrozí, že se ve škole bude „probouzet“ až druhou hodinu. Nespoléhejme na to, že dítě, kterému až dosud trvalo ranní oblékání 40 minut, to najednou zvládne za dvě minuty. Připravme se na to, že mu s tím budeme muset pomoct – ne s výčitkami, ale jaksi mimochodem. Nechme si ráno časovou rezervu, aby odchody probíhaly v klidu.
Doprovázet dítě školou znamená všímat si jej cestou do školy, na chodbě mezi dětmi i při vyzvedávání a snažit se dopátrat toho, co se dělo v době mezi tím. Řečnická otázka typu „co bylo ve škole“ si žádá stejně formální odpověď – „nic“. Ptejme se konkrétně, co nás zajímá – o čem se učili, co se mu podařilo, s čím by potřebovalo pomoct, s kým se seznámilo, nechme si vylíčit různé situace apod. Zajímejme se o křivdy i těžkosti. Nechme dítě, ať se pochlubí, ukáže nám sešity. Některé děti do školy zapadnou jako do černé díry a rodiče se marně pídí po tom, co se tam dělo. Mohou zkusit získat informace jinou cestou – od učitele, spolužáků. Někdy stačí dítě pozorovat, když si odpoledne hraje. A hrát si musí dosytosti – sám, s kamarády, s rodiči. Je to způsob jeho odpočinku, relaxace, odreagování po nesmírně náročné práci.
Nejen na hru, ale i na domácí přípravu potřebuje dítě dospělé „parťáky“. Úlohou rodičů není dělat úkoly a připravovat tašku, ale vhodnou pomocí zajistit, aby vlastní snaha dítěte byla korunována úspěchem. Znamená to vnést do přípravy systém, vystihnout správný okamžik, kdy má dítě do práce chuť, je už odpočinuté po příchodu ze školy, ale ještě není unavené po celém dnu. Dohlédnout, aby čas, který přípravě věnuje, byl efektivně využitý (např. ukázat mu prstem, kde zrovna píše, když se „zahledí do prázdna“, podat mu ten správný sešit, který hledá nebo by mělo hledat apod., chválit a oceňovat pečlivou práci a dobrou snahu, protože ty jsou důležitější než dokonalý výkon – ten se při takové práci dostaví sám, pokud je v silách dítěte).
Malé dítě se učí kvůli „svým“ dospělým. Radost a hrdost v máminých očích je dostatečnou odměnou. Nedovolme, aby škola – jakkoli důležitá – zastínila celý obzor našeho i dětského světa.