Dojíždění, zaměstnání a rodina
Vydání: 2004/2 Pečuje církev o rodinu?, 10.9.2004, Autor: Petr Šmolka
BÝT S BLÍZKÝMI I PRACOVAT?
Mám zaměstnání, ve kterém musím čas od
času zůstat i po pracovní době. Moje žena to poslední dobou těžce nese především
kvůli dětem. Do práce i zpět navíc dojíždím, a to více než hodinu. Na "to
společné" nám zbývají jenom víkendy, které - podle mého - nevyužíváme naplno.
Nevím, jak vysvětlit manželce, že mi na rodině záleží, ale zároveň mě práce
baví.
Š. P., Zlín
Jsou věci a situace, které se vysvětlují
opravdu nesnadno. S podobnými pokusy se totiž pojí jedna zlotřilost: jakékoli
vysvětlování je vždy aktem převážně racionálním, zatímco stesky vaší ženy jsou
především výrazem emocí, toho, jak se vedle vás nyní cítí. Pak si můžete jen
těžko porozumět. Přitom nejste zdaleka jediný, kdo je dnes nucen se s něčím
takovým potýkat. Jen za posledních 15 let se společně trávený čas v běžné rodině
redukoval o plných 12 hodin týdně. To je sice tvrzení doložitelné výsledky
seriozních výzkumů, jistě by však nebylo zrovna moudré používat je jako
argument. Už vidím vaši ženu, jak se vám pod tíhou této nezpochybnitelné
informace začne omlouvat a nabádat vás, abyste nebral ohledy na nějaké její
rozmary! Mnohem pravděpodobněji (a do značné míry oprávněně) vás pošle k
šípku.Předpokládám, že jste už zvažoval, do jaké míry je vaše pracovní
angažovanost nezbytná. Zda byste případně nemohl nalézt i jiné uplatnění -
alespoň bez tak náročného dojíždění. Někdy jsou ta nejprostší řešení zároveň i
řešeními nejúčinnějšími. Pokud jste ale dospěl k závěru, že "tudy pro vás osobně
cesta nevede", pak bude zřejmě nutné hledat cestu jinou.V kontextu vámi
popisované situace by tedy nepochybně pomohlo, pokud by vaše paní měla prostor
pro sebeuplatnění. Ať již ve sféře pracovní, nebo alespoň zájmové. Aby si
alespoň tu a tam mohla dovolit jít cvičit, setkat se s kamarádkou, docházet do
"jazykovky" apod. V lepším případě by se třeba dal nalézt způsob, jak byste
alespoň jeden podvečer a večer v týdnu (nejlépe pravidelně) mohl pohlídat děti a
dopřát jí potřebný čas a prostor. Zvažte i výpomoc "třetích osob", a to nejen
babiček, ale třeba i "paní na hlídání". Podle řady výzkumů se rodiny spokojené
od těch nespokojených stabilně liší pouze v jednom ukazateli: ve spokojených
rodinách je to v první řadě muž, kdo se snaží pro společně trávené chvíle volna
vymyslet, připravit a s ostatními i absolvovat aktivity, které i jim připadají
zajímavé a smysluplné. Chce to alespoň trochu invence i ochoty připustit, že
rodina nemusí zrovna sdílet naše koníčky. Že fantastický víkend na rybách jim
jsko skvěle prožitý ani nepřijde.Hlavně byste se však neměl snažit své ženě její
pocity rozmlouvat. "Citlivě" ji upozorňovat, že si opravdu, ale opravdu nemá nač
stěžovat. Případně ještě dodat, že je vlastně nevděčná, rozmazlená, neváží si
dobrého bydla a vůbec - co by jiná za takový život dala! To nejmenší, co nejen
můžete udělat, ale také byste udělat měl, je přiznat jí právo na její pocity a
brát je i ji vážně. Její stesky mohou být voláním po změně nebo alespoň po
uznání. Mnohdy jí dokonce ani nemusí jít o nějaká radikální a bezprostřední
řešení, ale o možnost vyjádřit své autentické pocity. Pokud ji v takové chvíli
nejen obrazně, ale dokonce i zcela fakticky vezmete okolo ramen a budete ochoten
nahlas připustit, že víte, jak to má s vámi teď těžké, jak byste i vy sám byl
rád, kdybyste spolu mohli být víc, jak si vážíte všeho, co pro vás i pro děti
dělá, pak možná zjistíte, že její lamentování ustává a vztah se alespoň trochu
prosluňuje. Možná si tím vším říká jen o kousek větší blízkosti. Tu rozhodně
nenahradíte žádným "vysvětlováním". Pohlazením, objetím a přijetím ano. Čím
dříve, tím lépe.
Ve spokojených rodinách je to v první řadě muž, kdo se snaží pro společně trávené chvíle volna vymyslet, připravit a s ostatními i absolvovat aktivity, které i jim připadají zajímavé a smysluplné.
Snímek Jaroslav Hodík
Sdílet článek na:
