Dodnes zní zvony z Nagasaki

Vydání: 2020/32 Pro odpuštění s františkány, 4.8.2020, Autor: Zdeněk Jančařík

Příloha: Perspektivy 32

Výbuchy atomových bomb v Japonsku před 75 lety vstoupilo lidstvo do nejnebezpečnější fáze svých dějin, kdy už ohroženi nejsou jen jednotlivci či jednotlivá etnika, nýbrž celý lidský rod. V zemi vycházejícího slunce má atomová kalamita co činit i s osudy zdejšího katolictví.


Doktor Takaši Nagai v srpnu 1945 na místě, kde stávala nejstarší lékařská fakulta s nemocnicí v Japonsku a kde pracoval jako radiolog. Atomová bomba 9. srpna 1945 budovu vzdálenou 700 metrů od epicentra včetně 892 zaměstnanců a studentů spálila na popel. Doktor Nagai, pro své postoje přezdívaný jako světec z Urakami či Gándhí z Nagasaki, zemřel po ozáření na leukémii o šest let později. Z jeho domu je muzeum. Snímek ČTK


I když jsme v našem civilizačním okruhu zvyklí připomínat si konec šílenství druhé světové války dne 8. května, na Dálném východě nebyla v květnu 1945 válka ještě zdaleka u konce. Chystal se obrovský výron barbarství a zároveň plod zběsilého válečného inženýrství konce války: 6. srpna v čase 8.15 se nad městem Hirošima objevila obří jaderná sépie a 9. srpna v čase 11.01 nad Nagasaki v údolí Urakami vykvetl další obrovský atomový hřib, který ozářil celé Japonsko. První bombu Američané pojmenovali poeticky Little Boy (Chlapeček), druhou poněkud přiléhavěji Fat Man (Tlusťoch). V těchto dnech uplynulo od této události pětasedmdesát let.

Dva lékaři, kteří přežili

Existují dva velmi podobné deníky dvou lékařů – jednoho z Hirošimy, druhého z Nagasaki, kteří jaderné výbuchy přežili, a jen co se bezprostředně po explozi trochu vzpamatovali, zapojili se do zachraňování těch, kdo přežili. Jeden se jmenuje Deník z Hirošimy od Mičihika Hačije a druhý Zvony Nagasaki od Takašiho Nagaie. Oba jsou nedostižnými literárními doklady toho, co znamená válka, utrpení, touha po přežití a lidská odolnost, ale také víra v člověka a v Boha.

Cituji z Deníku z Hirošimy Mičihika Hačije: Žárem vymazané tváře z Hirošimy, žízeň slepých. Vystouplé bílé zuby ve zmizelé tváři. Ulice lemované mrtvolami. Mrtvý na jízdním kole. Jezírka naplněná mrtvými. (…) V noci jako jediné světlo: ohně ve městě, hořící mrtvoly. Zápach jako ze sardinek. Když se to stalo, bylo první, čeho si náhle na sobě všiml: že je úplně nahý. Ticho, všechny postavy se pohybují bezhlučně, je to jako v němém filmu.

Takaši Nagai jako by ve své knize Zvony Nagasaki pokračoval v tom, co rozepsal v Hirošimě doktor Hačija (výbuch ho zastihl při práci na lékařské fakultě): Obrovská neviditelná pěst jako by vše v pokoji zpřevracela. Já byl vržen k zemi, postel, židle, skříně, čepice, boty, pláště byly rovněž roztrhány, rozmetány, odneseny a pak s praskotem na mne nakupeny. Odporný vítr plný prachu mi vnikl do nosních dírek, až jsem se rozkašlal. Oči jsem však měl otevřeny a stále jsem se díval oknem ven. (…) Pak nastalo zvláštní ticho. „To je ale divné,“ řekl jsem si. „To musela být jistě nějaká senzační bomba… určitě měla přes tunu… a spadla u vchodu. Vsadil bych se, že je dobře sto raněných. Kampak je dáme? Budeme je muset ošetřit. Ale jak? Rozhodně je musíme nejprve dát na starost lidem v posluchárnách. Hloupé bude, že se možná polovina z nich nebude moci pohnout.“

Oba deníky jsou dnes klasickými díly japonské literatury. Jejich podstatnými rysy jsou přesnost, jemnost a odpovědnost. A zvláštní patriotismus, který k tehdejšímu japonskému smýšlení patří. Přestože oba lékaři myslí především na to, jak zachraňovat raněné, stránkami jejich zápisků proskakují výrazy odhodlání k vítězství ve válce. V císaře a jeho vítězství oba lékaři neotřesitelně věří i ve chvíli, kdy 15. srpna vyhlašuje definitivní kapitulaci. Oba pisatelé jsou stejně překvapeni naprosto neočekávanými účinky nových zbraní: tlakovou vlnou, nemocí z ozáření, následky radiace. Vše je naprosto nevysvětlitelné: počet mrtvých, míra zničení budov, někdy absence mrtvých těl, jakoby rentgenové otisky postav na zdech domů, přízračné ticho. Spolu s oběma lékaři čtenář kousek po kousku skládá dohromady faktický stav věcí – následky exploze atomové pumy.

Více v článku, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.


P. ZDENĚK JANČAŘÍK. Autor je salesiánský kněz a publicista

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články



Aktuální číslo 38 15. – 21. září 2020

Lesná se raduje z nového chrámu

Džbánek piva, koloběžka i miska horkého guláše jsou vyobrazeny vedle tradičních křesťanských symbolů na fasádě nového kostela v Brně na Lesné. Mají připomínat,…

celý článek


Světlo pro naši cestu životem

Asi každý máme tu knihu doma. Někteří na předním místě v knihovně, v pěkném provedení, jako novou. Jiným leží na dosah ruky nebo na nočním stolku už pěkně ohmataná.…

celý článek


Povzbudivé čtení na celý rok

Na knihkupecké pulty přichází nový Cyrilometodějský kalendář (CMK) na rok 2021. Co v něm naleznete, přibližuje jeho hlavní editor JAN PAULAS.

celý článek


Hledat Boží přítomnost ve světě

Biskup VÁCLAV MALÝ oslaví týden před svátkem sv. Václava své sedmdesáté narozeniny. Ačkoliv říká, že je slaví nerad, připomínáme je rozhovorem, v němž se ohlíží…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay