Dobrých knih je skutečně málo

Vydání: 2021/11 Poutník míru, odpuštění a bratrství, 9.3.2021, Autor: Aleš Palán

Zapadlá pohraniční vesnička s poetickým názvem Podlesí. Na první pohled to vypadá, že tu není nic, za prací se odtud jezdí do Starého Města pod Landštejnem nebo do blízkého Rakouska. Přesto tu sídlí jedno z pozoruhodných českých nakladatelství – Dauphin. Jeho majitelem je DANIEL PODHRADSKÝ.


„K víře mne přivedlo to, že mi vypnuli elektriku,“ říká Daniel Podhradský. Snímek autor


Koncem osmdesátých let jsi přinášel zaprášené literární objevy a doporučoval je přátelům. Ty autory nikdo z nás neznal, ale nejednou jsme posléze zjistili, že dotyčný dostal Nobelovu cenu. Měl jsi opravdový čuch na dobrou literaturu. Jak jsi k němu přišel?

Tehdy jsem měl a stále mám knihy nebetyčně rád, a pokud mne kniha vtáhla do svého hájemství, chtěl jsem svou radost z četby předat blízkým. A jelikož jsem tehdy byl napojen na brněnskou bohému a underground, měl jsem často k dispozici četbu v podstatě nedostupnou. Nezajímal mne střední proud, zajímala mne literatura psaná krví, čili vlažné jsem vyvrhoval. S těmi Nobelovkami to už bylo v době nakladatelování – asi třikrát po sobě jsem vydal autora, který pak dostal „cenu za dynamit“. Náhoda? Každopádně si toho z tehdejší kulturní obce nikdo nevšiml a knihám to nepomohlo, protože ocenění nebyli anglosaští autoři – a co tehdy nemělo alespoň trochu anglického odéru, nebylo hodno zmínky.

Jsi ovšem lesní inženýr. Proč sis zvolil tento obor?

Má bouřlivá puberta vyvrcholila mimořádným členstvím v Československé botanické společnosti (ČSBS), logickým vyústěním bylo studium lesnictví. V ČSBS jsem se pohyboval mezi takovými personami, jako byl Karel Prach nebo Jiří Sádlo, na lesnické fakultě jsem pak padl hubou na dřevo a získal přirozený respekt k lesům a despekt k tehdejšímu lesnickému školství. Protekcí tam bylo víc než studentů a podle toho to vypadalo. Naučil jsem se, že stromy se sází zeleným nahoru, a dodnes jsem jeden z mála lesních inženýrů, kterého se zcela směle můžete zeptat na jeho laický názor na naše lesy.

Po roce 1989 ses staral o bavorské lesy. Jaké jsou a jaké to bylo?

Do Bavorska jsem odešel v roce 1990 na zkušenou. Sloužil jsem v panských službách a Herr Oberförster mi o lesích prozradil vše, co se mi socialistický vzdělávací systém styděl říci. Bavoráci jsou vůbec bezva. Bydlel jsem na zámku a byl tam zhruba takový binec jako v příhraničním JZD. Důvod však byl trochu jiný: pana barona jako bývalého stíhače Luftwaffe zajímaly jen letadla, ukrutně rychlé vozy a lov. Výsledek na první pohled stejný, leč – les měl v pořádku, jeho hajní znali každý strom, hospodářství tudíž bylo výborné.

Proč ses rozhodl zchudnout a začít vydávat knihy?

Může chudý zchudnout? V „devadesátkách“ jsem byl typický fluktuant, střídal jsem různá zaměstnání, pak jsem poznal nakladatele Miroslava Touška (Inverze) a radil mu u piva, co má vydávat, a on se na mne coby vyučený číšník díval jako na blba, protože co má vyučený hajný radit číšníkovi, že? Pak to někdo vydal a mělo to úspěch, a tak jsem nabyl falešného pocitu, že knihám mohu rozumět. Tento pocit jsem neopomněl při stopování sdělit jednomu čerstvému podnikateli, který na oplátku pravil, že má peníze a knihy rád a že založíme nakladatelství. Dotyčný pak se mnou založil firmu, ale po pár letech zjistil, že chladné zbraně jsou zábavnější než knihy, a tak mi zůstaly nakladatelství a odvaha bez prostředků.

Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

DANIEL PODHRADSKÝ (*1967 v Karlových Varech), nakladatel. V Brně vystudoval lesnickou fakultu a nějaký čas v oboru působil. Před 25 lety založil nakladatelství Dauphin, kde vydává kvalitní filozofickou a duchovní literaturu, poezii a další nekomerční žánry. V Dauphinu vyšly například spisy Vladimíra Körnera nebo Jakuba Demla. „Dauphin ve francouzštině znamená delfín či mladý následník trůnu. V antické mytologii pak delfín převážel vyvolené na Ostrov blaženosti. Domníváme se, že i kvalitní četbou je možno ostrovů blaženosti dosíci,“ vysvětluje volbu názvu sám nakladatel.

ALEŠ PALÁN

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Rozhovory



Aktuální číslo 16 13. – 19. dubna 2021

Co nám covid dal a vzal

Jak se pandemie podepisuje na životě církve a samotných věřících? Přibylo online přenosů bohoslužeb, na řadě míst se lidé aktivněji zapojili do služby.

celý článek


Oltář z Brna se stěhuje do Říma

Minulou středu byla zahájena demontáž obětního stolu v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně na Petrově. Poté 1,1 tuny těžký oltář, jehož autorem je řezbář, sochař…

celý článek


Pastorace je možná i ve virtuálním světě

Originální způsob, jak se i za pandemie setkat s dospívajícími ze své diecéze, nabízí mohučský biskup Peter Kohlgraf. V neděli 18. dubna odpoledne se za nimi vydá do online…

celý článek


Nový KT ke stažení zdarma vždy od soboty

Vážení čtenáři Katolického týdeníku, po dobu mimořádných vládních opatření, která mají opět omezit šíření nákazy koronavirem, jsme se rozhodli Vám naše/vaše…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay