Dobrých knih je skutečně málo

Vydání: 2021/11 Poutník míru, odpuštění a bratrství, 9.3.2021, Autor: Aleš Palán

Zapadlá pohraniční vesnička s poetickým názvem Podlesí. Na první pohled to vypadá, že tu není nic, za prací se odtud jezdí do Starého Města pod Landštejnem nebo do blízkého Rakouska. Přesto tu sídlí jedno z pozoruhodných českých nakladatelství – Dauphin. Jeho majitelem je DANIEL PODHRADSKÝ.


„K víře mne přivedlo to, že mi vypnuli elektriku,“ říká Daniel Podhradský. Snímek autor


Koncem osmdesátých let jsi přinášel zaprášené literární objevy a doporučoval je přátelům. Ty autory nikdo z nás neznal, ale nejednou jsme posléze zjistili, že dotyčný dostal Nobelovu cenu. Měl jsi opravdový čuch na dobrou literaturu. Jak jsi k němu přišel?

Tehdy jsem měl a stále mám knihy nebetyčně rád, a pokud mne kniha vtáhla do svého hájemství, chtěl jsem svou radost z četby předat blízkým. A jelikož jsem tehdy byl napojen na brněnskou bohému a underground, měl jsem často k dispozici četbu v podstatě nedostupnou. Nezajímal mne střední proud, zajímala mne literatura psaná krví, čili vlažné jsem vyvrhoval. S těmi Nobelovkami to už bylo v době nakladatelování – asi třikrát po sobě jsem vydal autora, který pak dostal „cenu za dynamit“. Náhoda? Každopádně si toho z tehdejší kulturní obce nikdo nevšiml a knihám to nepomohlo, protože ocenění nebyli anglosaští autoři – a co tehdy nemělo alespoň trochu anglického odéru, nebylo hodno zmínky.

Jsi ovšem lesní inženýr. Proč sis zvolil tento obor?

Má bouřlivá puberta vyvrcholila mimořádným členstvím v Československé botanické společnosti (ČSBS), logickým vyústěním bylo studium lesnictví. V ČSBS jsem se pohyboval mezi takovými personami, jako byl Karel Prach nebo Jiří Sádlo, na lesnické fakultě jsem pak padl hubou na dřevo a získal přirozený respekt k lesům a despekt k tehdejšímu lesnickému školství. Protekcí tam bylo víc než studentů a podle toho to vypadalo. Naučil jsem se, že stromy se sází zeleným nahoru, a dodnes jsem jeden z mála lesních inženýrů, kterého se zcela směle můžete zeptat na jeho laický názor na naše lesy.

Po roce 1989 ses staral o bavorské lesy. Jaké jsou a jaké to bylo?

Do Bavorska jsem odešel v roce 1990 na zkušenou. Sloužil jsem v panských službách a Herr Oberförster mi o lesích prozradil vše, co se mi socialistický vzdělávací systém styděl říci. Bavoráci jsou vůbec bezva. Bydlel jsem na zámku a byl tam zhruba takový binec jako v příhraničním JZD. Důvod však byl trochu jiný: pana barona jako bývalého stíhače Luftwaffe zajímaly jen letadla, ukrutně rychlé vozy a lov. Výsledek na první pohled stejný, leč – les měl v pořádku, jeho hajní znali každý strom, hospodářství tudíž bylo výborné.

Proč ses rozhodl zchudnout a začít vydávat knihy?

Může chudý zchudnout? V „devadesátkách“ jsem byl typický fluktuant, střídal jsem různá zaměstnání, pak jsem poznal nakladatele Miroslava Touška (Inverze) a radil mu u piva, co má vydávat, a on se na mne coby vyučený číšník díval jako na blba, protože co má vyučený hajný radit číšníkovi, že? Pak to někdo vydal a mělo to úspěch, a tak jsem nabyl falešného pocitu, že knihám mohu rozumět. Tento pocit jsem neopomněl při stopování sdělit jednomu čerstvému podnikateli, který na oplátku pravil, že má peníze a knihy rád a že založíme nakladatelství. Dotyčný pak se mnou založil firmu, ale po pár letech zjistil, že chladné zbraně jsou zábavnější než knihy, a tak mi zůstaly nakladatelství a odvaha bez prostředků.

Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

DANIEL PODHRADSKÝ (*1967 v Karlových Varech), nakladatel. V Brně vystudoval lesnickou fakultu a nějaký čas v oboru působil. Před 25 lety založil nakladatelství Dauphin, kde vydává kvalitní filozofickou a duchovní literaturu, poezii a další nekomerční žánry. V Dauphinu vyšly například spisy Vladimíra Körnera nebo Jakuba Demla. „Dauphin ve francouzštině znamená delfín či mladý následník trůnu. V antické mytologii pak delfín převážel vyvolené na Ostrov blaženosti. Domníváme se, že i kvalitní četbou je možno ostrovů blaženosti dosíci,“ vysvětluje volbu názvu sám nakladatel.

ALEŠ PALÁN

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Rozhovory



Aktuální číslo 5 31. ledna – 6. února 2023

Co popřát novému prezidentovi

Ke gratulacím nově zvolenému prezidentovi ČR Petru Pavlovi se připojují i představitelé církve. „Nevidím vítězné ani poražené voliče. Vidím, že v této volbě vyhrály…

celý článek


Není čas naříkat, ale rozhlížet se

Co je církev? Říkáme, že je Kristovo Tělo – a já věřím, že Bůh jej v tomto světě nenechá zaniknout. Dosud se totiž církev dostala i přes sebevětší krize a byla…

celý článek


Proč nás volby rozdělily a co s tím

Důležitý problém kolem prezidentských voleb je „polarizace společnosti“, tedy to, že se lidé o kandidátech a jejich názorech často hádali a někdy i rozkmotřili. A…

celý článek


A stíháš dělat ještě něco?

S narozením prvního potomka si maminky začnou klást otázky: Neztratím se v nekonečném kolotoči krmení, přebalování a péče o domácnost? A kde najdu čas pro sebe, manžela, Boha?

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2023

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay