Z různých srovnávacích statistik vychází vzdělávací systém v Ekvádoru velmi bídně. Současný prezident Rafael Correa sice bojuje za zlepšení – učitelé už dostávají pravidelný plat a nestávkují, ale je ještě mnoho věcí, které je třeba odstranit či zlepšit.

 

PROBLÉM JE DÍTĚ VE ŠKOLE VŮBEC NAJÍT

 

Třeba nedostatek kvalifikovaných učitelů a vysoký počet žáků ve třídách. Jako dobrovolníci nadace kontrolujeme, zda námi podporované děti chodí na vyučování. Často je velkým problémem dítě ve škole vůbec najít. Podle našich údajů má být ve třídě 1G, ale od učitele se dozvíme, že bylo přemístěno do třídy 1F. Další den dostaneme informaci, že žák byl znovu přemístěn, a to do třídy 1E. Ve školách panuje chaos, a to nejen v oblasti administrativy. Často jsme si při návštěvě nebyli jisti, zda je v dané třídě výuka, nebo přestávka. Ve třídě je hodně dětí, které křičí, neposlouchají učitelovy pokyny. V takových podmínkách se nelze nic naučit. Učitelé jsou pak znechuceni a unaveni a stávají se jen „krotiteli divé zvěře“. Žákům následně uloží, aby si ta samá cvičení, která se měla dělat ve škole, udělali doma. Nebo ještě hůř – aby si přepsali několik stran z učebnice do sešitu.

Angelica, která chodí už na střední školu, měla jednou za úkol čtyřikrát opsat do sešitu dvě strany z učebnice angličtiny! Když jsem se jí zeptala, co si z toho pamatuje, jen pokrčila rameny a mlčela. Menší děti zas mají často na mnoha stránkách opakovat pořád jednu číslici nebo jedno písmeno.

Žáci také postupují do vyššího ročníku, i když si ještě neosvojili učivo ročníku stávajícího. Disney – plná energie, usměvavá, sympatická dívka. Ale jen do chvíle, kdy padne obvyklá otázka: „Máš nějaký úkol z matematiky?“ Tím začíná rodeo. Disney má spočítat dvacet příkladů na písemné dělení. Nemožné! Zatím se sotva naučila sčítat a odčítat. Když zkoušíme udělat zrychlenou vý-

uku násobení a pak dělení, začne plakat a pak se zlobí na celý svět. Ale to není nic divného. To je přece příliš práce na jeden den! Zas na druhé straně – pokud Disney neudělá domácí úkol z písemného dělení, bude mít ve škole problémy.

 

NAPSAT DOPIS JE NADLIDSKÝ ÚKOL

 

Negramotnost je poměrně závažný problém v Ekvádoru. I starší školáci často neumí pořádně číst a psát. Už se nedivíme, že naše desetileté děti jen horko těžko napíšou několik vět. Napsat dopis pro „adoptivní“ rodiče je pro ně nadlidský výkon. Laura je obvykle usměvavým a úžasným děvčetem. Když ji však požádáme o přečtení či napsání byť jen krátkého textu, rázem se změní v tikající bombu. Je tak otrávená, že se začne schovávat pod stůl. A není divu – nemá doma nikoho, kdo by jí pomáhal s domácími úkoly. Její maminka se stará nejen o ni, ale ještě o jejího bratra a sestru. Navíc těžce pracuje. Často musí trávit celé dny v práci, zatímco děti jsou samy doma. V Evropě by se málokdo odvážil nechat trojici malých dětí celý den doma samotnou. Tady je to celkem běžné a ani to nesouvisí s nedostatkem odpovědnosti. Zkrátka se nedá nic jiného dělat.

Přeji Lauře, Disney, Angelice a všem dalším dětem v nadaci, aby to nikdy nevzdávaly. I když vím, jak těžké mají podmínky – v životě i v učení. Někdy přemýšlím, jak bych si na jejich místě poradila. A tím víc si cením jejich práce a malých úspěchů.