Dobrá Voda: Za dvě koruny do lepší budoucnosti
Vydání: 2011/29 Charismatická konference, 13.7.2011
Příloha: Doma
Odlehlá vesnice, jeden spoj denně, vybydlený panelák a téměř stoprocentní nezaměstnanost. Zhruba tak vypadala situace romské komunity v Dobré Vodě u Toužimi, když v roce 1999 přišli do sousedního Nového Dvora bratři trapisté, aby si zde vybudovali klášter. Kritická situace nových sousedů je zneklidňovala natolik, že nakonec iniciovali vznik občanského sdružení, jež by Dobrovodským pomohlo k důstojnějšímu životu. Sdružení Český západ, jehož patronem se stal plzeňský biskup František Radkovský, letos završí deset let své činnosti.
První snahou sdružení bylo najít či vytvořit pracovní příležitosti pro dospělé (nyní v sezoně pracují až tři čtvrtiny z nich), pomoci jim s doplněním vzdělání či rekvalifikací a podpořit je v aktivnějším životním postoji. Zároveň Český západ začal pracovat s třicítkou dobrovodských dětí. „S dětskými aktivitami je totiž důležité začít velmi brzo, protože to pak ovlivní celý jejich další život,“ vysvětluje mluvčí sdružení Eva Haunerová. Už dvouleté děti tudíž mohou v Dobré Vodě navštěvovat dopolední Školičku, kde se učí poznávat svět pomocí prakticky zaměřené montessoriovské pedagogiky, školáci zase mají možnost soukromého doučování. Čas, který dětem přebývá mezi skončením vyučování ve škole v Toužimi a autobusem do Dobré Vody, mohou účelně strávit v toužimském Odpoledním klubu. „Místo aby se děti potloukaly po městě, napíšou si tu za přítomnosti asistentů úkoly, nasvačí se nebo si třeba zahrají fotbálek, zařádí si na žíněnkách či si poslechnou oblíbenou muziku. Mohou si sem přivést i kamarády,“ přibližuje Eva Haunerová. A aby děti nezůstaly bezprizorní ani po návratu domů, čeká na ně v Dobré Vodě klubovna, kde pro ně pracovníci sdružení v klubech Zelených, Žlutých a Modrých rybiček připravují hry, výlety nebo tvořivý program. „Děti jsou tu velmi rády, už proto, že tady mají svůj klid, zatímco doma, kde bydlí pohromadě třeba i tři generace, se pořád něco děje, a svůj prostor, kde si v pohodě sednou a něco dělají, protože doma většinou nemají ani svůj stůl, natož pokoj,“ vysvětluje Eva Haunerová. A protože dětem jinak zbývá jen běhat venku, nejradši by prý v klubovně zůstávaly, i když je krásné počasí.
Z ghetta ven
Smyslem pestrých dobrovodských aktivit ale není jen naplnit dětem volný čas. Stejně jako například jejich maminky v chráněné textilní nebo keramické dílně Českého západu získávají s výdělkem (jejich výrobky nabízí mj. dobročinný obchod Českého západu „Buťi“ na plzeňské Veleslavínově ulici) i pracovní návyky a zkušenost, že vydělávat je lepší než žít ze sociálních dávek, také děti se takto učí důležitým pravidlům. „Ty, které k nám chodí pravidelně, už respektují, že tu mluvíme slušně, nepereme se, uklízíme po sobě, a hlídají si to i samy mezi sebou,“ přibližuje Eva Haunerová. „Když udělají průšvih, omezíme jim na určitou dobu některou z aktivit. A podobně se nemohou účastnit odpoledních programů, pokud nebyly dopoledne ve škole – ačkoliv někdy nejdou i proto, že rodiče zrovna nemají na autobus nebo jim nedali svačinu a ony se za to stydí.“ Zlepšení školní docházky dětí se může počítat k úspěchům sdružení: nikdo nechodí za školu a většina dětí oproti dřívějšku zůstává na běžné „základce“. A mezi staršími se pravděpodobně brzy objeví první maturant. V důsledku Český západ cílí na to, aby se děti dostávaly ze svého limitovaného prostředí ven. „Už několik roků se daří poslat část dětí na tábor s plzeňskými salesiány, což není samozřejmé, protože zdejší rodiny nemají prostředky na vybavení, jako jsou pohorky, spacák nebo batoh. Obvykle jim letní program zajišťujeme my formou prázdninové hry, výletů nebo návštěvy ZOO či bazénu,“ líčí Eva Haunerová. S tanečním programem děti bodují na přehlídce Teplá tančí, na kterou Český západ zve už po tři roky soubory napříč Karlovarským krajem; jesličky, které vyrobily na keramickém kroužku, zase doplnily veřejnou expozici betlémů. A předvánočního „putování k Betlému“ s lucernami, vedeného pravidelně plaskými obláty, se dobrovodští Romové účastní společně s neromskými sousedy. Někdejší mrtvá a rozdělená obec ožila natolik, že je nezbytné postavit zde pro stávající klubovny či kapli nové, prostornější komunitní centrum (podrobnosti o projektu včetně rozpočtu, do nějž je možné přispět, jsou k nahlédnutí na www.cesky-zapad.cz). Pro některé rodiče zdejších dětí je mimořádným zážitkem i jízda vlakem. Symbolické dvě koruny na kroužek Českého západu pokládají za nepochopitelný výdaj. Cílevědomé úsilí Českého západu i všestranná podpora a modlitba bratří z Nového Dvora však dávají naději, že nejmladší generace Dobrovodských udrží krok se společností, k níž má to štěstí náležet většina z nás.
