Do Taizé za tajemstvím živé Boží přítomnosti
Vydání: 2006/28 Život církve v zemi papeže, 10.7.2006
Společenství ve svátostech s nekatolickými křesťany je složitá otázka a nelze z ní vyjmout pouze intercommunio, tedy účast věřících na eucharistii (svaté večeři Páně) u jiné církve. Snad by se dalo jednoduše říci, že přijetí svátosti je pro katolického křesťana možné jen tam, kde je svátost platně vysluhována. Na druhou stranu je katolická církev zavázána dbát o to, aby svátosti byly přijímány s vírou a tak, aby to, co působí, mohlo dojít naplnění, neboť se nejedná o nic menšího než o živou Boží přítomnost.Účast na eucharistii kromě reálné přítomnosti Ježíše Krista má také vytvářet život společenství. Tam, kde není možné plné společenství ve víře, modlitbě a životě církve, není možné přijímat pravdivě Eucharistii tak, aby byla vyjádřením jednoty církve. Výjimku tvoří vážné a naléhavé potřeby jednotlivých věřících. Biskupovi přísluší posoudit situace, za kterých je možné svátost udělit i nekatolickým křesťanům, kteří jsou připraveni a vyznají víru církve. Takové dovolení není možné dát jako obecnou normu, ale je vždy posuzováno jednotlivě. Těmito skutečnostmi se zabývá kanonické právo a Direktář k provádění ekumenických principů a norem. Také Česká biskupská konference vydala v roce 2002 směrnice upravující a konkretizující obecné zásady, které je jistě možné najít ve farních archívech.
CHLÉB JAKO VÝRAZ SPOLEČENSTVÍ
Od sedmdesátých let minulého století je v chrámu Smíření v Taizé vedeno veškeré slavení eucharistie katolickými kněžími nebo biskupy. Rád vzpomínám na dojemný okamžik, kdy jsem v roce 1996 jako novokněz předsedal nedělní eucharistické slavnosti s celou komunitou bratří a poutníky. Členové komunity, kteří nejsou katolíky a touží být plně účastni u stolu Páně, mají dovolení místního biskupa k přijímání svátostí. Ne všichni bratři však přijímají. Vždy jde o osobní, intimní vztah k Ježíši.
Trochu jiná situace je pro ostatní poutníky účastnící se ranních modliteb, které mají charakter bohoslužby slova se svatým přijímáním, nebo společné nedělní mše svaté. Těm, kdo z různých důvodů nemohou přijímat Eucharistii, je nabídnuto, aby přijali „požehnaný chléb“ jako výraz společenství. Po přečtení evangelia při slavení eucharistie je celebrantem požehnán košík malých kousků chleba a postaven na stůl poblíž oltáře. V době přijímání se rozdělování Eucharistie a rozdělování posvěceného chleba provádí způsobem, který zřetelně ukazuje rozdíl.
Když jsou přítomni jiní návštěvníci, konají se pravoslavná Boží liturgie a anglikánská či luteránská slavnost Večeře Páně v románském kostele ve vesnici, takže není možné zaměnit význam eucharistické hostiny. Každý poutník je při příjezdu do komunity na tyto skutečnosti upozorňován, ale každému je ponecháno na svobodě svědomí, jak se zachová.
V ATMOSFÉŘE DŮVĚRY
Od roku 1994 jsem každým rokem vyjel na „pouť důvěry“ do Taizé. Kromě osobních vztahů s bratrem Josefem a s bratrem Aloisem, kterých si nesmírně vážím, mne přitahuje atmosféra veliké důvěry a osobního zájmu o člověka. Taizé znám spíše v komorní atmosféře předjaří a je pro mne místem, kde se mohu zklidnit a zaslechnout tichý hlas Boží. Kdysi se nás, ještě studentů, ptal bratr Roger: „Co hledáte?“ A já nevěděl, co odpovědět. Po třech letech jsem našel odpověď: „Hledám pokoj srdce.“ Ale ani to nebyla odpověď poslední. Dnes říkám, že hledám tajemství živé Boží přítomnosti. Vnímám, že společenství bratří z Taizé dává Bůh jako znamení církvi. „Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně!“ (Žl 133,1). Možná proto, abychom objevili důvěru srdce, která má stát na počátku všeho, zvláště pak na počátku cesty smíření a jednoty.
P. VÍT ZATLOUKAL,
ředitel sekce pro mládež ČBK
Sdílet článek na:
