Díky němu jsme předběhli Evropu

Vydání: 2019/7 Ve jménu Boha nelze vést války, 12.2.2019, Autor: Tereza Zavadilová

Připomínáme si 1150. výročí úmrtí sv. Konstantina (Cyrila), jednoho z apoštolů Slovanů, filozofa, jazykovědce a diplomata, spolupatrona Evropy. Proč slavíme jeho památku doma i v Římě, kde je pochován v bazilice sv. Klimenta? A lze dnes vůbec vnímat jeho odkaz bez historických nánosů?


Sv. Cyril a Metoděj z velehradské baziliky na obraze malíře Jana Matejky. Repro KT

„Slyšte všichni lidé slovanští, slyšte Slovo, od Boha přišlo, Slovo, jež krmí lidské duše, Slovo, jež sílí srdce i rozum… Nahé jsou všechny národy bez knih. Neboť kdo přijmou knihy ty, Moudrost Kristus v nich mluví a duše vaše posiluje,“ čteme v Proglasu, předmluvě k staroslověnskému překladu evangelií sepsané sv. Cyrilem.

Slovo zde odkazuje jak ke Kristu, tak ve druhé rovině ke vzdělanosti vůbec či k „pokračování vtělení Slova“. Soluňští věrozvěstové se totiž nepodíleli jen na založení českého církevního společenství, ale položili základ české kultuře jako takové, spolu s jazykovou svébytností a její psanou podobou. V knize Je to náš příběh to připomíná teolog, religionista a kazatel Církve bratrské Pavel Hošek.

O zásluhách věrozvěstů Cyrila a Metoděje se při každém výročí píše mnoho. Někdo zdůrazňuje jejich byzantský původ a vazbu naší kultury na východní pravoslaví nebo roli našeho regionu jako „mostu mezi Východem a Západem“.

Spolupatroni Evropy

Připomíná se i ekumenická ambice smíření, k němuž dávají předpoklad společné duchovní kořeny, starší než schizma. Jan Pavel II., slovanský papež, bratry ze Soluně ostatně roku 1981 prohlásil za spolupatrony Evropy.

S jejich rolí v našich dějinách se ovšem také manipulovalo – adorací východních kulturních forem, pseudovlasteneckým odporem k německému vlivu nebo nekritickým vzýváním všeslovanství – ať už při národním obrození nebo všudypřítomnou propagandou za komunistické totality.

Pokud těmto nepoctivým výkladům odkazu sv. Cyrila a Metoděje odoláme, spatříme před sebou pravou výjimečnost jejich díla. Zmiňme dva nejdůležitější aspekty: Bratři nenásilnou cestou získali lidové vrstvy obyvatelstva pro Kristovo evangelium, což v porovnání s misiemi v jiných zemích nebylo vůbec samozřejmé. A dále ze staroslověnštiny učinili srozumitelný liturgický jazyk, čímž jsme zdaleka předběhli středoevropské i západoevropské národy.

O dalších hodnotách, kterých byl sv. Konstantin i jeho mladší bratr Metoděj nositelem, se více dozvíte v následujících textech.

TEREZA ZAVADILOVÁ

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma



Aktuální číslo 15 7. – 13. dubna 2020

Biskupové: zapalte svíčku

Jako symbol sobotní velikonoční vigilie zapalme svíčku v okně – vyzývají biskupové. Zvou také ke konkrétní podpoře potřebných ve sbírce Charity ČR „Na vlně pomoci…

celý článek


Pokus o umlčení řeholí

V polovině dubna si připomínáme 70. výročí od akce K, kterou komunistický režim na desetiletí zásadně omezil řeholní život v Československu. Dvě vlny tohoto tažení…

celý článek


Srdce mě táhne ke studentům

Po čtyřech letech k 31. březnu skončil jako rektor Jihočeské univerzity TOMÁŠ MACHULA (48), bývalý děkan teologické fakulty. Jak prožíval uplynulé období, čemu se bude…

celý článek


Nový KT ke stažení zdarma vždy od soboty

Vážení čtenáři Katolického týdeníku, po dobu mimořádných vládních opatření, která mají omezit šíření nákazy koronavirem, kdy bohužel distribuce Katolického…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay