Díky němu jsme předběhli Evropu

Vydání: 2019/7 Ve jménu Boha nelze vést války, 12.2.2019, Autor: Tereza Zavadilová

Připomínáme si 1150. výročí úmrtí sv. Konstantina (Cyrila), jednoho z apoštolů Slovanů, filozofa, jazykovědce a diplomata, spolupatrona Evropy. Proč slavíme jeho památku doma i v Římě, kde je pochován v bazilice sv. Klimenta? A lze dnes vůbec vnímat jeho odkaz bez historických nánosů?


Sv. Cyril a Metoděj z velehradské baziliky na obraze malíře Jana Matejky. Repro KT

„Slyšte všichni lidé slovanští, slyšte Slovo, od Boha přišlo, Slovo, jež krmí lidské duše, Slovo, jež sílí srdce i rozum… Nahé jsou všechny národy bez knih. Neboť kdo přijmou knihy ty, Moudrost Kristus v nich mluví a duše vaše posiluje,“ čteme v Proglasu, předmluvě k staroslověnskému překladu evangelií sepsané sv. Cyrilem.

Slovo zde odkazuje jak ke Kristu, tak ve druhé rovině ke vzdělanosti vůbec či k „pokračování vtělení Slova“. Soluňští věrozvěstové se totiž nepodíleli jen na založení českého církevního společenství, ale položili základ české kultuře jako takové, spolu s jazykovou svébytností a její psanou podobou. V knize Je to náš příběh to připomíná teolog, religionista a kazatel Církve bratrské Pavel Hošek.

O zásluhách věrozvěstů Cyrila a Metoděje se při každém výročí píše mnoho. Někdo zdůrazňuje jejich byzantský původ a vazbu naší kultury na východní pravoslaví nebo roli našeho regionu jako „mostu mezi Východem a Západem“.

Spolupatroni Evropy

Připomíná se i ekumenická ambice smíření, k němuž dávají předpoklad společné duchovní kořeny, starší než schizma. Jan Pavel II., slovanský papež, bratry ze Soluně ostatně roku 1981 prohlásil za spolupatrony Evropy.

S jejich rolí v našich dějinách se ovšem také manipulovalo – adorací východních kulturních forem, pseudovlasteneckým odporem k německému vlivu nebo nekritickým vzýváním všeslovanství – ať už při národním obrození nebo všudypřítomnou propagandou za komunistické totality.

Pokud těmto nepoctivým výkladům odkazu sv. Cyrila a Metoděje odoláme, spatříme před sebou pravou výjimečnost jejich díla. Zmiňme dva nejdůležitější aspekty: Bratři nenásilnou cestou získali lidové vrstvy obyvatelstva pro Kristovo evangelium, což v porovnání s misiemi v jiných zemích nebylo vůbec samozřejmé. A dále ze staroslověnštiny učinili srozumitelný liturgický jazyk, čímž jsme zdaleka předběhli středoevropské i západoevropské národy.

O dalších hodnotách, kterých byl sv. Konstantin i jeho mladší bratr Metoděj nositelem, se více dozvíte v následujících textech.

TEREZA ZAVADILOVÁ

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma



Aktuální číslo 21 23. – 29. května 2023

Blíží se Noc kostelů

Více než 1 700 kostelů a modliteben se návštěvníkům otevře v pátek 2. června. Organizátoři jubilejního 15. ročníku Noci kostelů dokončují poslední přípravy.

celý článek


Maraton „zušek“ propojí umění a pomoc

Po celé republice mohou v těchto dnech lidé zdarma navštívit některý z pěti set koncertů a dalších akcí festivalu základních uměleckých škol ZUŠ Open. Sedmý ročník…

celý článek


Práce dozorce je službou všem

Historicky první mši sv. za příslušníky a zaměstnance Vězeňské služby ČR hostil ke 30. výročí jejího vzniku minulý čtvrtek vojenský kostel sv. Jana Nepomuckého na…

celý článek


Rabín, který se přátelí s papežem

„Jsme přátelé v nejhlubším významu toho slova,“ popisuje vztah k papeži Františkovi argentinský rabín ABRAHAM SKORKA. Dne 10. května obdržel čestný doktorát Trnavské…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2023

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay