Diecéze se rozloučila se svým biskupem

Vydání: 2022/10 Ve jménu Božím, zastavte se!, 1.3.2022, Autor: Jana Praisová

Příloha: Diecézní zpravodajství - Ostravsko-opavská diecéze

Ostravský kostel sv. Václava byl o víkendu svědkem historicky významných událostí. V pátek 25. února se do něj přišly rozloučit s prvním ostravsko-opavským biskupem Františkem Václavem Lobkowiczem téměř dva tisíce lidí. V sobotu se pak stal místem posledního odpočinku prvního biskupa diecéze.


Páteční rozloučení s biskupem Františkem Lobkowiczem v kostele svatého Václava. Snímek Josef Cinciala / Člověk a Víra

V pátek od dvou hodin odpoledne měla široká veřejnost možnost dát biskupovi Františkovi osobní poslední sbohem. Ještě předtím se kostel doslova zaplnil jeho blízkými – pracovníky kurie. Mnozí z nich s biskupem Františkem prožili kus života. „Když lidé umírali doma, byl tam moment rozloučení v domě,“ zmínil na úvod rozloučení apoštolský administrátor Martin David: „My tento moment rozloučení v domě, v kruhu nejbližších, chceme prožít v této chvíli. Nejsme přímo v domě, ale jsme v Božím domě, který je biskupství nejblíže,“ vyslechli si pracovníci jednotlivých odborů, pastoračních středisek a Biskupských lesů od biskupa Martina s výzvou, aby se naladili na vděčnost: „Lidský život je dar a život otce biskupa Františka byl pro nás darem.“ Kostelem se také rozezněly lesní rohy, neboť biskup František, příroda a myslivost prostě patřili k sobě. Do závěrečné modlitby Otče náš pak mohli vložit svoji vděčnost i nedořešené věci ve vzájemném vztahu.

Vyjít z kostela před jeho otevřením pro veřejnost nebylo jednoduché. Venku již v dvojstupu čekala dlouhá řada lidí, která se téměř hodinu nezmenšovala. Mezi těmi, kteří odpoledne přišli poděkovat do chrámu v centru Ostravy, byly také farnice z druhého kněžského působiště Františka Lobkowicze – Jablunkova. „Když byl u nás, chodila jsem asi do druhé třídy, on byl mladý kněz a měli jsme ho moc rádi,“ prozrazuje Irena Zogatová. „Vedl nás hodně k víře a tak nám utkvěl v srdci. Uměl ‚ponašemu‘, dělal legraci a pamatuji si, že jezdil na kole. K těm mladým byl fajny,“ uzavírá své vzpomínání paní Irena. Silné vzpomínky rezonovaly prostorem chrámu, lidé si ukazovali fotografie a přicházeli ještě těsně před jeho uzavřením.

JANA PRAISOVÁ

 

 

 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Diecéze



Aktuální číslo 5 31. ledna – 6. února 2023

Co popřát novému prezidentovi

Ke gratulacím nově zvolenému prezidentovi ČR Petru Pavlovi se připojují i představitelé církve. „Nevidím vítězné ani poražené voliče. Vidím, že v této volbě vyhrály…

celý článek


Není čas naříkat, ale rozhlížet se

Co je církev? Říkáme, že je Kristovo Tělo – a já věřím, že Bůh jej v tomto světě nenechá zaniknout. Dosud se totiž církev dostala i přes sebevětší krize a byla…

celý článek


Proč nás volby rozdělily a co s tím

Důležitý problém kolem prezidentských voleb je „polarizace společnosti“, tedy to, že se lidé o kandidátech a jejich názorech často hádali a někdy i rozkmotřili. A…

celý článek


A stíháš dělat ještě něco?

S narozením prvního potomka si maminky začnou klást otázky: Neztratím se v nekonečném kolotoči krmení, přebalování a péče o domácnost? A kde najdu čas pro sebe, manžela, Boha?

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2023

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay