Diecéze se rozloučila se svým biskupem

Vydání: 2022/10 Ve jménu Božím, zastavte se!, 1.3.2022, Autor: Jana Praisová

Příloha: Diecézní zpravodajství - Ostravsko-opavská diecéze

Ostravský kostel sv. Václava byl o víkendu svědkem historicky významných událostí. V pátek 25. února se do něj přišly rozloučit s prvním ostravsko-opavským biskupem Františkem Václavem Lobkowiczem téměř dva tisíce lidí. V sobotu se pak stal místem posledního odpočinku prvního biskupa diecéze.


Páteční rozloučení s biskupem Františkem Lobkowiczem v kostele svatého Václava. Snímek Josef Cinciala / Člověk a Víra

V pátek od dvou hodin odpoledne měla široká veřejnost možnost dát biskupovi Františkovi osobní poslední sbohem. Ještě předtím se kostel doslova zaplnil jeho blízkými – pracovníky kurie. Mnozí z nich s biskupem Františkem prožili kus života. „Když lidé umírali doma, byl tam moment rozloučení v domě,“ zmínil na úvod rozloučení apoštolský administrátor Martin David: „My tento moment rozloučení v domě, v kruhu nejbližších, chceme prožít v této chvíli. Nejsme přímo v domě, ale jsme v Božím domě, který je biskupství nejblíže,“ vyslechli si pracovníci jednotlivých odborů, pastoračních středisek a Biskupských lesů od biskupa Martina s výzvou, aby se naladili na vděčnost: „Lidský život je dar a život otce biskupa Františka byl pro nás darem.“ Kostelem se také rozezněly lesní rohy, neboť biskup František, příroda a myslivost prostě patřili k sobě. Do závěrečné modlitby Otče náš pak mohli vložit svoji vděčnost i nedořešené věci ve vzájemném vztahu.

Vyjít z kostela před jeho otevřením pro veřejnost nebylo jednoduché. Venku již v dvojstupu čekala dlouhá řada lidí, která se téměř hodinu nezmenšovala. Mezi těmi, kteří odpoledne přišli poděkovat do chrámu v centru Ostravy, byly také farnice z druhého kněžského působiště Františka Lobkowicze – Jablunkova. „Když byl u nás, chodila jsem asi do druhé třídy, on byl mladý kněz a měli jsme ho moc rádi,“ prozrazuje Irena Zogatová. „Vedl nás hodně k víře a tak nám utkvěl v srdci. Uměl ‚ponašemu‘, dělal legraci a pamatuji si, že jezdil na kole. K těm mladým byl fajny,“ uzavírá své vzpomínání paní Irena. Silné vzpomínky rezonovaly prostorem chrámu, lidé si ukazovali fotografie a přicházeli ještě těsně před jeho uzavřením.

JANA PRAISOVÁ

 

 

 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Diecéze



Aktuální číslo 21 17. – 23. května 2022

Papež vybral pražského arcibiskupa

Dlouho očekávané oznámení jména 37. pražského arcibiskupa učinil na svátek Panny Marie Fatimské Mons. Giuseppe Silvestrini, pověřený vedením nunciatury. Stalo se tak…

celý článek


Milník na nekončící cestě

Už za pár týdnů, v neděli 5. června, vstoupí v účinnost reforma Římské kurie, správního aparátu Svatého stolce. Dlouho očekávaná Apoštolská konstituce (ústava)…

celý článek


Meda Mládková a největší Umělec

„Já už chci umřít,“ řekla ta dáma na nemocniční posteli. „A co budete dělat po smrti?“ zeptala se jí MARTA MARIE MAGDALENA ŠMÍDOVÁ, která tam byla na návštěvě…

celý článek


Nepadnout do pocitu marnosti

Když se začne mluvit o emocích v partnerské komunikaci, mnozí hned vidí lítat talíře, křik a slzy, výčitky, případně zlověstné ticho. Emoce ale mohou být i dobrým…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay