Tedy nastaví svou identitu jinak, přirozený člověk je v civilizaci iluzí pana Jean-Jacques Rousseau. Bible je tedy formační, určující. Ne vždy jen textem, ale i zejm. související tradicí.

Televizní věk je vizuální, člověk ztratil přírodu, za víkend je jen v šoku a zmatku. Panelákový svět je statický, mrtvý. Třeba obrazovku, zejména kde chybí sourozenci, prarodiče. Kostel je také jen skok na hodinu, až se z toho točí hlava a děti se brání "zlobením". V pravoslaví děti v kostele dřímou, a nemyslím, že mají silnější kadidlo, ale jsou "obklopeny", objaty, zpevěny, ne vytrženy. Celkem, staletími, rodinou, sousedy.

Stejně Bible, ze které tento svět vyrostl často i v barbarské asii, může vytvořit tuto gravitaci. Pro nás potíž odkázanost na překlad, náš jazyk je oproti původním neuroticky upřesňující, dává málo prostoru, snažíme se napodobovat latinu lékárníka, lehkost, pružnost, tekutost, plastičnost jazyků starých neumíme. Lid se táže, co chtěl básník říci. Táže se dobře, ale text mu neodpoví, jen Básník sám.