Denní matka, denní otec
Vydání: 2008/14 Jak prožít stáří aktivně, 1.4.2008, Autor: Gabriela Plačková
Příloha: Doma
V mnoha vesnicích se dnes potýkají s problémem chybějící mateřské školy nebo – stejně jako ve městech – s nedostatkem volných míst, které mohou školky nabídnout. Vhodnou alternativou k jeslím či mateřské škole by se pro rodiče mohla stát služba nazvaná Denní matka/otec. Ta již několik let úspěšně funguje v některých státech západní Evropy.„Jde o službu, kdy maminka či otec nabídne jiným rodičům za poplatek hlídání a výchovu jejich dětí. Zpravidla se tak děje ve vlastní domácnosti,“ vysvětluje Radka Keršnerová z Národního centra pro rodinu (NCR). V rámci projektu Equal – Modelového programu slaďování profesního a rodinného života v kraji Vysočina vyhlášeného Evropským sociálním fondem má toto centrum zjistit, jestli je služba potřebná i u nás. „Projekt probíhá již třetí rok a my jsme během něj uspořádali čtyři školení pro veřejnost. Podrobně při nich rodiče se službou seznamujeme,“ dodává pracovnice NCR. O školení, která jsou poskytována zdarma, byl velký zájem. Kromě maminek na ně přišlo také pět tatínků a jeden dědeček. Také po odvysílání pořadu Sama doma, který se službě denní matky/otce věnoval, přišla do NCR v Brně řada dopisů a e-mailů.
Péče o jiné děti ve své domácnosti by mohla být řešením pro rodiče, kteří chtějí ještě zůstat doma se svým dítětem a zároveň si přivydělat. Právě možnost umístit své dítě do menšího kolektivu než je běžný v jeslích či mateřské škole, je velkou předností této služby. „Takové malé seskupení dětí různého věku dobře imituje vícepočetnou rodinu a děti tak mají větší možnost se přirozeně naučit jednat s dětmi různého věku,“ vysvětluje Radka Keršnerová. Mezi další výhody denní matky/otce patří flexibilita, díky níž mají rodiče možnost se s poskytovatelem dohodnout, ve kterých dnech či hodinách budou chtít jeho služby využít. Přínosem je i možnost individuálního přístupu k dětem.
Pět dětí od sousedů
V Rakousku smí denní matka/otec přijmout do své péče maximálně pět dětí včetně vlastních. V rámci kamarádské a sousedské výpomoci dnes u nás takovou službu poskytuje řada rodičů neoficiálně. I když pojem denní matka/otec naše legislativa zatím nezná, službu je možné poskytovat na základě živnostenského oprávnění. Její legislativní úprava ale klade na poskytovatele služby značné nároky, které jsou často nesplnitelné. „Národní centrum je v kontaktu s MPSV a sleduje návrhy legislativních změn. Ty by měly umožnit službu provozovat za přijatelných podmínek,“ říká Radka Keršnerová. Ideálním řešením, které využívají v sousedním Rakousku a Německu, je školení, jímž by zájemci o tuto živnost museli projít. Obsahovalo by pedagogické a sociálně právní minimum, vývojovou psychologiku či základy první pomoci. „Myslíme si, že to by mělo být dostačující. Rozhodnutí, zda rodiče té či oné osobě své dítě svěří, by mělo zůstat na nich. Stejně bychom chtěli docílit i snížení nároků na hygienické, prostorové a stravovací podmínky, které jsou nyní na službu kladeny,“ uvádí pracovnice NCR. „Maminka či tatínek, kteří mají například již několikaletou praxi s výchovou vlastních dětí a získali tak řadu rodičovských kompetencí, mohou být dobrými pečovateli i o další děti. A omezovat je některými přísnými regulativy by jiné rodiče ochuzovalo o možnost jim své dítě svěřit,“ dodává paní Keršnerová.
V legislativním návrhu se také myslí na finanční stránku služby. Ta by totiž měla být přístupná širším vrstvám. Ministr Petr Nečas, který je této službě nakloněn, tak přišel s návrhem horní hranice finanční odměny, již by poskytovatelé za službu mohli žádat: pět tisíc korun.
K překvapení pracovnic NCR se z navrhované služby stal trochu politický problém. Na přetřes se například dostal samotný název služby. Proto se v návrhu názvu objevilo komplikované spojení: „akreditovaný poskytovatel vzájemné sousedské výpomoci“.
Podle Radky Keršnerové je cílem této služby především posílení hodnoty rodinné péče v dnešní společnosti. „Jako by se zapomínalo, že kvalitní rodina je především výchovným prostředím a nejdůležitějším místem pro formování hodnot dítěte a institucionální péče je jejím doplňkem.“ Sdílet článek na:
