Den pastorační asistentky by mohl být dvojnásobný
Vydání: 2012/6 Jak vyzrát na zimu (nejen) v kostele?, 7.2.2012, Autor: Václav Štaud
Marie Grabarczyková, pastorační asistentka ve Vidnavě, se po celý den, týden ani měsíc doslova nezastaví. „Už jako dospívající děvče jsem chtěla být prospěšná církvi. V 19 letech jsem se soukromě zasvětila Bohu a službě bližnímu. Od té doby se mé city nezměnily, ba naopak posílily. Jsem ráda, že mám tak širokou rodinu, které mohu obětovat svůj čas a sloužit,“ vypráví mladá žena.
Je v tom určitě i vliv sester boromejek, které během jejího dětství žily ve vidnavské farnosti. Ráda si k nim chodila povídat a nabízet pomoc, ve dnech volna zase jezdila na různé duchovní akce. Po maturitě nějaký čas působila ve školství a po práci pomáhala tehdejšímu faráři na faře a v kostele zase své mamince kostelnici. V roce 2000 si toho všiml bývalý děkan P. Anton Mysliwiec z Jeseníku, který Marii nabídl na faře ve Vidnavě zaměstnání. „Přijala jsem to s velikou radostí. Nový pan farář Kadlec tehdy faru naplno otevřel, aby sem mohli pravidelně přijíždět mladí z našeho děkanátu a někdy až z Ostravska,“ říká Marie Grabarczyková.
DĚKANSTVÍ A SEDM FARNOSTÍ
Pracovní den pastorační asistentky ve Vidnavě začíná zpravidla na poště, kde odesílá úřední dopisy, ukládá nedělní sbírky či platí složenky. Pak už je k dispozici lidem přicházejícím na faru. Jako asistentka děkana vyřizuje úřední záležitosti, vede účetnictví, korespondenci a farní kroniky sedmi farností a děkanství. Cizí jí není ani pravidelný úklid kostela i fary, praní a žehlení kostelního prádla, ubytování návštěv a nakonec také pomoc mamince pana faráře při vaření. Zpívá a hraje na kytaru při mši svaté, vede scholu, chystá v kostele vše k pohřbům, křtům i svatbám, vede mariánské večeřadlo...
„Mám ráda i práci s dětmi, výuku náboženství vidnavských dětí. Hrajeme biblické hry, zpíváme si. Pro děti jsem na naší faře čtyřikrát ročně chystala víkendové tábory. Ještě v loňském roce přijelo v sedmi skupinách přes 150 dětí a mladých lidí. Mládež z celého děkanství jsme zvali do Vidnavy více než deset let, pro podobné aktivity bylo přebudováno i několik farních zahrad. Až nyní pan děkan pověřil touto činností kaplana pro mládež v Jeseníku,“ vysvětluje pastorační asistentka.
VYTVÁŘÍM KNĚZI ZÁZEMÍ
Většina práce se realizuje v příjemném prostředí zrenovované fary. K aktuálním úkolům těchto dnů patří dokončování farní knihovny. Marie Grabarczyková ukazuje ve společenské místnosti dřevěné police zbudované s pomocí farníků a říká: „Už nás čeká jen řádné zapsání každého titulu do počítače a jeho správné zařazení. Nejpozději na jaře si můžete přijít půjčit knihu podle svého přání.“
Asistentka si vůbec nepřipouští, že by její práce bylo mnoho. „Našemu panu faráři vytvářím zázemí, aby se mohl ve svých farnostech věnovat pastoraci a také lidem, kteří jeho radu a pomoc potřebují – přicházejí za ním zblízka i zdaleka. On je totiž dobrým zpovědníkem, rádcem. Nedávno zpovídal muže po čtyřiceti letech. Takové svátosti pokládám za největší Boží milost,“ svěřuje se Marie Grabarczyková.
V práci má velkou výhodu – může se spolehnout na svého bratra, který je ve Vidnavě druhým pastoračním asistentem. Spolu prošli dvouletým katecheticko-pastoračním kurzem v Ostravě; v minulých dnech koordinovali v celém děkanátu Tříkrálovou sbírku. Také Martin Grabarczyk má hromadu práce: pečuje o inventář všech kostelů děkanátu, učí náboženství mimo Vidnavu, hraje na varhany, a když je třeba, slouží bohoslužby slova. K jeho úkolům patří mimo jiné i správa děkanátních webových stránek Růženec a vydávání stejnojmenného zpravodaje.
„To, že naše webové stránky nesou název Růženec, není náhoda,“ vysvětluje jeho sestra. „Na Jesenicku jsme všichni růžencoví. Milost této modlitby k nám do pohraničí přinesl před lety otec děkan Kadlec a dnes už do růžence zaplétají své radosti i starosti celé rodiny. A já přidávám také každého jednotlivce, který nám napíše, zavolá nebo nás osobně navštíví. Nyní tedy také redakci i všechny čtenáře Katolického týdeníku,“ slibuje Marie Grabarczyková.
Sdílet článek na:
